Vojenský letecký provoz je pro spoustu civilistů, ale i radioamatérů a posluchačů tak trochu mimo „zorné pole“, jelikož převládá všeobecný názor, že má armáda vše utajované a šifrované a tím pádem se nedá nic poslouchat a pokud ano, jedná se o nesrozumitelné kódy. Přitom opak je pravdou a to z několika velmi praktických důvodů. Události na počátku roku 2022 opět toto téma oživily. Bylo totiž zajímavé sledovat, jak radiový provoz probíhá během skutečného konfliktu odehrávajícího se bohužel relativně nedaleko od nás. Z tohoto důvodu jsem se rozhodl tento článek opět oživit a trochu upravit či doplnit o aktuální poznatky.

Než se pustím do úplných základů vojenské radiové komunikace, bylo by asi na místě vysvětlit, proč se na netaktické úrovni nepoužívají složité šifrované komunikační systémy. Důvody jsou velmi prozaické. Armáda jako taková, sdílí základní letecké pásmo a vojenský provoz musí koexistovat s civilním. Ano, bylo by možné používat naprosto oddělené komunikační systémy, ale není důvod přetěžovat operátory na věži tím, že budou klasickou radiostanicí komunikovat s civilním letadlem a současně na druhé stanici komunikovat se stíhačkou, když ti dva sdílí stejný vzdušný prostor. Byl by to základ pro budoucí problémy a možné chyby operátorů. Použití stejných komunikačních prostředků je nejjednodušší možnost. V případě výpadku komunikace s řídícím na věži se navíc mohou piloti v domluvit mezi sebou ve vzduchu. Druhý, také ne nepodstatný, je ten fakt, že pokud používáte nějaký šifrovací systém dostatečně dlouho a dostatečně často, potenciální protivník bude mít dostatek času nahrát a analyzovat data, která vysíláte a může být tak připraven systém prolomit. Pokud tedy utajovací zařízení používáte jen zřídka, protivník nebude mít čas ani prostředky na lámání vašich kódů. Proto je používání utajovačů a šifrované komunikace namístě jen pro předávání důležitých taktických zpráv, nebo při testech během vojenských cvičení a běžnou rutinní komunikaci tedy není potřeba striktně kódovat.

Co se týká obrany proti odposlechu běžnými civilisty, lze použít několik základních fint – kódování kanálů (operátoři neudávájí frekvence, ale čísla kanálů nebo jejich kódy), maskované příkazy v hovoru (hovor se skládá ze speciálních hesel a kódů – již naši otcové používali hlášení typu „420 01 balkón 15 směr Centograf“) a v neposlední řadě omezení radiové komunikace vůbec. Pokud si piloti mohou předávat taktické informace z displejů digitální komunikací mezi sebou, mohou omezit komunikaci fonetickou na nutné minimum a šance, že je civilista náhodou s pomalým skenerem zachytí, se opět zmenšuje.

I když je dobré připomenout, že civilní posluchači nejsou primárně nepřátelé 🙂

Základy komunikace ve vojenském leteckém provozu

Vojenská letecká komunikace probíhá na dvou, respektive ve třech základních pásmech. Používá se základní civilní letecké pásmo (118-137 MHz) a to především pro komunikaci s oblastním vojenským řízením letového provozu. Dále se používá pásmo VHF (137-144 MHz). To je určeno především pro komunikaci mezi letadly, ale naleznete zde i vojenské operační kontroly a popřípadě i komunikační frekvence leteckých základen (především na západ od našich hranic). Jako hlavní komunikační pásmo je ovšem určeno pásmo UHF (230-400 MHz). Jednak se zde nachází uplinky i downlinky vojenských satelitů a to jak starých s lineárními transpondéry hojně využívanými piráty (včetně českých), tak nových, plně digitálních satelitů využívajících digitálních linek v režimu TDMA, HQ (Frequency Hopping) popřípadě rozprostřeného spektra. Nové digitální satelity již klasickým přijímačem nemůžete dekovat, komunikační kanály se na úzkopásmovém přijímači projevují jen jako zvýšený šum. Pokud ale použijete přijímač typu SDR jako spektrální analyzátor, můžete tyto kanály ve vodopádu nebo obrazovce spektrálního analyzátoru identifikovat.

Pásmo UHF je velmi široké (230-400 MHz v rastru 25 kHz = 6000 kanálů ), a proto se v něm komunikující stanice při použití klasických přijímačů (scannerů) velmi těžko hledají. Pokud ovšem radiový provoz naleznete, můžete identifikovat následující druhy typy komunikačních stanic:

Vojenské řízení letového provozu – V obou pásmech můžete narazit na komunikaci s věží, přiblížení na letiště a klasické řízení letového provozu. Velmi často (a Česká republika není výjimkou) naleznete v druhém leteckém pásmu kmitočty, kde komunikuje civilní ŘLP. Jsou zde prolinkované kmitočty z civilního leteckého pásma a odehrává se zde vše bez jakýchkoliv odlišností. Tyto kmitočty naleznete v klasickém AIPu, nemusí být ovšem aktivní neustále, běžnou praxí je, že se aktivují jen na vyžádání, resp. pokud ŘLP ze sousedního státu předává vojenské letadlo našemu ŘLP. Pokud k tomu dojde, zaslechnete třeba hodinu veškerý provoz z některé civilní radarové frekvence a jakmile je vojenské letadlo předáno následující kontrole, linka je opět neaktivní. Na západ od nás i díky mnohem větší vojenské aktivitě, bývají takové linky aktivní i po celý den.

Přibližování a navigace – Stejně jako u civilních letišť, i zde naleznete přibližovací frekvence, tedy komunikace vojenských letadel, která jdou na přistání na letiště, nebo si cvičí přistávání. Jelikož má každé vojenské letiště svůj vlastní přibližovací radar a radarový výškoměr, mohou si piloti vyžádat přesné přiblížení a navedení na ranvej letiště. Přibližovací frekvence jsou tedy označovány jako „přesný radar“ nebo „precision“. Každé české letiště má svoji frekvenci pro přesné přiblížení, ale pro běžné lety nejsou příliš často používány. Běžné rutinní lety používají pro přiblížení k letišti jen klasickou VHF nebo UHF frekvenci věže. Kmitočty věže i přibližovací je opět možné nalézt v příručkách AIP.

Operační kontroly – I ve vojenských pásmech je možné zachytit stanice z vojenských letišť, které mají za úkol koordinovat pozemní obsluhu. U nás je možné například často zaslechnout USAF, jak komunikuje se základnou Ramstein v Německu a pilot dává instrukce na zem, že chce natankovat nebo naložit či vyložit materiál, kolik je POB (Passengers On Board) apod. Tyto stanice můžete slyšet především směrem na západ od nás, jelikož se odehrává mnohem větší vojenský provoz s technickým zázemím základen a zásobování jednotek v různých oblastech světa.

CRC (Control and Reporting Centre) – Jedná se o speciální vojenskou službu řízení vojenských operací a speciálních letů. Každá země NATO má vlastní centrum CRC (u nás je to Stará Boleslav, v Německu např. Schönewalde) a to komunikuje s bojovými letadly. CRC může sloužit jako mezičlánek mezi civilním řízením letového provozu a vojenským letadlem tj. vyřizuje povolení přeletů vojenských speciálních letadel přes civilní vzdušný prostor nebo po civilních tratích, aktivaci zakázaných prostorů a navedení k letišti. To samé ale i opačně – tedy povoluje civilním letadlům přelety aktivních vojenských prostorů. Druhou hlavní funkcí CRC je navedení letadel na cíle a předávání informací pilotům o aktuální vzdušné situaci. Radarová informace, kterou návodčí mají k dispozici je tvořena nejen vojenskými radary a stacionárními přijímači Věra SM a NG a několika desítkami doplňkových přijímačů, ale i dat z civilní aktivní i pasivní radarové sítě ŘLP. Volací znaky CRC nejsou na rozdíl od ostatních složek armády voleny náhodně. Každé operační středisko má svůj přidělený volací znak a veškerá vojenská letadla by měla při průletu příslušným vzdušným prostorem volací znaky znát. Pokud tedy zaslechnete volat letadlo některý ze speciálních volacích znaků, jedná se o komunikaci s CRC.

V pásmu VHF i UHF jsou přiděleny v rámci NATO volací kmitočty, na kterých je vždy na poslechu místní CRC, nebo několik CRC v dané oblasti. Pokud tedy prolétá oblastí vojenské letadlo a nezná lokální používané kmitočty, stačí nastavit jeden z těchto kanálů a zavolat na nejbližší řízení. Stejným způsobem se používá i volací kanál pro CRC při rutinním cvičení bojových letadel. Pilot se musí vždy hlásit na volacím kanálu a tam mu řídící dává instrukce, kam se má přeladit, zda a jaké vojenské prostory má k dispozici apod.

EW (Early Warning and Control force) – Je velmi speciální skupinou vojenského provozu. Jedná se o aktivní sledování provozu v zájmových prostorech přímo ze vzduchu. Jedná se o známá letadla AWACS (Airborn Warning And Control System). V prvním i druhém leteckém pásmu, jakož i na krátkých vlnách, můžete tato letadla zachytit při komunikaci s vojenskými základnami a CRC. Většinou se ovšem jedná o provozní komunikaci tj. ve kterých sektorech a v jaké výšce se bude AWACS pohybovat. Hlásí se zde, který sektor bude hlídán a nebo klasická komunikace s vojenským řízením letového provozu. Skutečné bojové informace drtivou většinou nezachytíte, pokud se nejedná o běžné rutinní cvičení, nebo o zkoušku palubních systémů. Je to z důvodů toho, že jsou „akční-taktické“ kanály již plně digitální a současně s hlasovou komunikací se používá jednak SatCom (digitální komunikace přes satelit) a také datové linky, kterými se posílají aktuální informace o vzdušné situaci a identifikace cílů přímo do kabiny bojového letadla (viz dále).

Letadla AWACS v rámci NATO používají několik volacích znaků. Pro komunikaci s civilním řízením letového provozu (nebo mezi dvěma letadly AWACS) se používá klasický volací znak „NATO xx“, což je i volací znak, který můžete vidět nastavený v MODE-S odpovídači na radarové obrazovce. Pro komunikaci s oblastním CRC se ovšem používá starý známý volací znak „MACIG“. Tento volací znak se pro žádný jiný účel v rámci NATO nepoužívá. Pokud tedy kdekoliv zaslechnete (včetně krátkých vln) tento volací znak, může to být jedině AWACS. Francouzská armáda disponuje vlastními letadly AWACS a jejich volací znak je „CYRANO“. Americká armáda ještě používá upravená letadla pro sledování pozemních cílů a ta se hlásí jak „RED EYE“. Během konfliktu na Ukrajině byly navíc aktivované špionážní letecké jednotky využívající inovovaná letadla typu U-2S létající ve velmi vsokých letových hladinách a používající volací znak „BLACK“. Mezi poslední skupinu sledovacích zařízení se mohou zařadit i bezpilotní letouny RQ-4 Global Hawk, které slouží, stejně jako U-2S pro vzdálené sledování bojiště a k radioelektronickému boji. Tato letadla je možné na radaru také čas od času zahlédnout. V začátcích bylo možné údajně i tato letadla zaslechnout v klasické radiové komunikaci s volacím znakem FORTE, jelikož disponují palubním rádiem (operátor komunikuje přes satelitní spojení jako „remote“ pilot), ale v současnosti se používá, dle mého názoru, pro komunikaci s civilním řízením letového provozu systém CPDLC.

AR (Air Refueling) – V současné době, a poslední vývoj situace v Evropě tomu jen nahrávala, je čím dál častěji využíváno vzdušných tankerů, tedy tankování za letu. Je to časově a koordinačně kratší a jednodušší operace, když potřebujete dostat bojová letadla co nejrychleji na místo určení, než když musíte koordinovat tankování letadel na spřátelených základnách, koordinujete přílety a odlety letadel s civilním řízením letového provozu apod. V druhém leteckém pásmu tedy lze zachytit radiový provoz tankerů a tankovaných letadel, kde si předávají infomace o výšce letadel, rychlosti letu a povolení připojení letadel k tankovacímu letadlu. Tankovací kanály jsou buď identifikovány kmitočtem, pokud se jedná o dočasné frekvence a nebo kódovány speciálního označení kanálů (viz dále).

CAS (Close Air Support) – v době míru a během velkých vojenských cvičení NATO, je možné zachytit v druhém leteckém pásmu aktivní frekvence, na kterých hlásí letící „oko“ počty, stavy a vybavení „nepřátelských“ jednotek. Tyto informace mohou být určeny jak pro pozemní jednotky JTAC (Joint Terminal Attack Controller), tak pro letadla útočící na pozemní cíle. V případě ČR jsou během cvičení používány frekvence v druhém leteckém pásmu určené pouze pro tyto účely. Tyto frekvence jsou speciálně přiděleny každému vojenskému prostoru a aktivní bývají pouze během cvičení, kdy jsou koordinovány pozemní a letecké jednotky.

AIR-AIR – Jak v civilním leteckém provozu, tak ve vojenském se používá komunikace vzduch-vzduch, tedy komunikace mezi piloty letících letadel. Jednak je možné zachytit komunikaci pilotů vojenských přepravních letadel (především USAF) a tankerů, ale také samozřejmě bojových letadel během cvičení. Jelikož bojová letadla létají vždy ve dvojicích, komunikuje „alfa“ se svým „bravem“ a používají se pro tyto účely velmi často kanály v prvním vojenském leteckém pásmu (není to ale pravidlem). Tyto kanály můžete zaslechnout jak u nás, tak u pilotů z okolních zemí. Konkrétně u nás je na těchto kanálech i na poslechu CRC, kdyby tedy došlo k selhání UHF rádia, tak je možné se s řízením CRC spojit i na tomto direktním kanálu.

RADIOVÁ KORESPONDENCE

Vojenská letadla (o armádě to ostatně platí obecně) měla vždy komunikační frekvence kódována do kanálů. Jednak jsou tím utajeny frekvence a především to velmi zjednodušuje a zrychluje komunikaci mezi piloty. Věta „Přejdi na kanál 6“ je mnohem rychlejší než sáhodlouhé předávání frekvencí a jejich potvrzování. Pro posluchače je to samozřejmě oříšek, protože kanál 6, může být kdekoliv v obou leteckých pásmech. Toto se ovšem týká pouze komunikace lokálních stanic, v případě přeletů cizích vojenských letadel, je předáván buď kompletní kmitočet, nebo kód kanálu v rámci NATO.

Letectvo ČR používalo v nedávných dobách sytému tabulky 40 komunikačních frekvencí (rozdělené na dvě sady po 20 kanálech). Od té doby se udály některé změny ale v principu platí, že kanál 1 je vždy kmitočet věže letiště, ke kterému letadlo přísluší. Druhý kanál je vždy přiblížení (approach) a třetí kanál přesný radar (precision). Kanál 4 býval určen pro záchranu (Search and Rescue) a kanál 5 bývalo vojenské řízení letového provozu (tzv. Praha Terén). Kanály 4 až 20 byly sdílené, tj. pro všechna naše letadla a vrtulníky stejná.

Po roce 2015 ovšem došlo ke změnám a vznikl tak trochu zmatek v jednotě označení kanálů, jelikož se jinak označují čísla kanálů na radiostanicích a jinak se označují kódy kanálů v rámci NATO. Kvůli NATO došlo ke změně identifikací kanálů pomocí barev. Komunikační kanály jsou nyní rozděleny na WHITE, ORANGE a BLUE. WHITE kanály jsou klasické komunikační frekvence v prvním civilním leteckém typu „věž“, „approach“ apod. ORANGE kanály jsou komunikační frekvence mezi letadly „air to air“.  BLUE kanály jsou určeny pro běžné rutinní cvičení.

V současnosti se komunikační kanály dělí na několik úrovní. Jednak jsou stále použity kanály 1-4 pro komunikaci s věží a řízením WHITE 1 – 5, pak jsou zde klasické kanály pro cvičení BLUE 1-10 a nakonec kanály ORANGE 1-5 pro komunikaci mezi piloty ve vzduchu. Tento styl kódování komunikačních kanálů ovšem není pro všechny jednotky stejný, takže například vojenské vrtulníky mají k dispozici jiné kanály ORANGE, než stíhačky Gripen. Tím je zaručeno, že se vzájemně nebudou během běžných cvičení rušit.

Během komunikace ja možné zaslechnout i označení kanálů RED a GREEN. V principu to znamená jen, zda je použito zabezpečení komunikace pomocí šifrování (GREEN kanál) a nebo nezabezpečeným způsobem (RED kanál). Ani toto označení ovšem není definitivní. Na začátku ukrajinsko-ruského konfliktu se mnohonásobně zvětšil radiový provoz a letadla NATO začala používat kanály kódované i do dalších „barev“. Bylo tedy možné zaslechnout kódování SILVER, GOLD, BLACK, BROWN apod. Pod těmito kódy se ale většinou skrývaly klasické AIR-AIR, nebo AR (Air Refueling) kanály.

Pro kominukaci jednotek v rámci NATO se používá vždy angličtina, i když se jedná o hovor mezi českými letadly a českými návodčími nebo řídícími vojenského letového provozu. Pokud je použit lokální jazyk, účastníci se na to vždy musí vzájemně upozornit. Hovory jsou odbavovány sice otevřenou řečí, ale s použitím speciálních kódových slov (tzv. Brevity Code). Zde je na ukázku několik z nich:

BREVITY CODE

Alpha Check – žádost na CRC o potvrzení směru a vzdálenosti k cíli

Angels – je označení výšky v tisících stopách („Angels 2“ je tedy 2000 stop)

Bingo – Minimální stav paliva potřebný pro návrat na základnu.

Blind – Nemám visuální kontakt s přátelským letadlem.

Bogey – radarový nebo vizuální kontakt s neznámým letadlem

BRAA – jsou základní navigační údaje cíle (Bearing, Range, Altitude, Aspect – tedy azimut, vzdálenost, výška a směr jeho pohybu)

Bracket – udává změnu směru letu jednoho z dvojice letadel při jejich oddělení

Bullseye – Dosažení bodu ze kterého je možné objekt sledovat.

Cap – oblast, sektor (nejčastěji bojový)

Clean  – Nemám radarový kontakt se zájmovým letadlem.

Cold – Útočná trajektorie končí minutím cíle (útok není možný).

Commit (commited) – Pilot chce zaútočit a CRC dodává informace o pozici protivníka.

Declare – Dotaz na identifikaci cíle.

FOX (číslo) – vypuštění rakety typu:
1.Poloautomatické rakety naváděné radarem.
2.Rakety naváděné infračerveným paprskem.
3.Rakety s aktivním radarem.
4.Simulovaná střelba palubním kanónem nebo kulometem

Hot – Útočná trajektorie končí před cílem (útok možný).

Joker – Je stav paliva (více než BINGO), kdy se ukončuje mise.

Judy – Pilot má radarový nebo vizuální kontakt s cílem, přechází na útok a požaduje od CRC jen důležitá upozornění, CRC minimalizuje komunikaci.

Kill – povolení ke střelbě.

Merge (Merged) – Informace o tom, že přátelská letadla i cíle se nacházejí ve stejném, vizuálním prostoru.

No Joy – Posádka nemá vizuální kontakt s cílem.

Outlaw – Informace o tom, že cíl již minul bod dle předchozích instrukcí.

Picture – Dostanete taktické informace k misi.

Press – Příkaz k pokračování nebo zrychlení útoku.

Push (kanál) – přechod nebo přeladění na nový kmitočet nebo kanál.

Range – Více letadel letících ve stejném směru.

Shadow – následujte identifikovaný cíl.

Tally – Vidím cíl (opak „No Joy“).

Visual – Mám vizuální kontakt s přátelským letadlem (opak „Blind“)

Wilco – Splním.

Vzájemená komunikace mezi piloty a mezi zemí probíhá standardní angličtinou, jen se zde využívají některá speciální slovní spojení, jednoúčelové věty nebo kódová slova a na tuto část komunikace se nyní zaměřím. Speciální terminologii bych rozdělil do třech základních kategorií podle toho, při jakých příležitostech se kódová slova používají. 1. kategorií je autorizace letadel a pozemní letové kontroly, tedy komunikace, která probíhá před samotným navedením na cíle. 2. kategorií je samotná komunikace ve vzduchu v rámci koordinace a manévrů bojových letadel. 3. kategorií jsou speciální kódy označující různé netypické stavy nebo neobvyklá hlášení.

1. AUTORIZACE

Po odletu ze základny se bojová letadla musí hlásit pozemní autoritě. V našem případě se jedná o protivzdušnou obranu. Nejprve musí bojové letadlo autorizovat pozemní jednotku, aby bylo jasné, že nehovoří s nepřátelskou stanicí, může se ale jednat klidně i o spojení se letadlem AWACS. K tomu slouží autorizační kódy. Na palubě i na zemi musí mít kódovou tabulku, která obsahuje seznam autorizačních kódů a kódů pro odpovědi. Aby výměna kódů trvala co nejkratší dobu, výzva je vždy dvou nebo tří-písmenná a odpověď jednopísmenná.

I CHALLENGE YOU (+ třípísmenný kód) – autorizujte se prosím, kód xxx. Odpověď na tuto výzvu je jednopísmenný autorizační kód.

Po autorizace proběhnou klasické informace o nastaveném SQUAWK kodu, výšce a směru letu. Na to základna může odpovědět následující větou složenou ze tří informací:

PARROT SWEET – máte aktivní odpovídač ve vojenském (3 A/C) módu  (SWEET viz odstavec 3.)
RADAR IDENTIFIED – vidím, vás na radaru, jste identifikován
LOOSE ADVISORY CONTROL – přebírám vedení letadla (nyní budete naváděn mnou)
LOOSE POSITIVE CONTROL – nyní přebírám odpovědnost nad letadlem (dohled nad minimálními rozestupy mezi letadly apod.)

Následovat mohou ještě další doplňující informace:

CHECK WEAPON SAFE  (nebo také CHECK ARMAMENT SAFE, nebo i zkráceně CHECK SWITCHES SAFE) – což bych volně přeložil jako „oveřte zajíštění zbraní“ nebo naše známá vojenská „zbraň – jistota“
CHECK VMC – VMC jsou Visual Meteorological Conditions, tedy v podstatě „ověřte si visuální podmínky“

Poté piloti dostávají informace o vojenském prostoru, kde bude probíhat cvičení tj. jeho kódové označení (LKTRAxx), nebo pokud je potřeba letět do vzdálenějšího prostoru přes tranzitní koridor, tak označení (LKTSAxx). Součástí těchto informací jsou také povolený rozsah výšek, ve kterých se mohou pohybovat v těchto prostorech. K tomu se používá občas speciálního označení:

FOX 4 – označení spodní hranice povoleného vzdušného prostoru
FOX 5 – označení horní hranice povoleného vzdušného prostoru

V praxi tedy probíhá cvičení v určeném prostoru ve výškách mezi FOX4 a FOX5. Pokud se nejedná o cvičení, mohou být piloti navedeni přímo na cíl a provádět například vizuální identifikaci neznámého letadla. V tom případě se může použít následujících terminologií:

BOGEY – je označení neznámého letadla (může být také BANDIT, pokud už byl označen letoun jako nepřítel)
BRAA – je kódové označení azimutu, vzdálenosti, výšky a směru letu neznámého nebo nepřátelského letadla

Pokud dochází ke změně používané frekvence, používají se následující termíny:

RADIO CHECK – je v podstatě výzva „zkouška spojení“ a odpověď může být například „LOUD AND CLEAR“ nebo také „LIMA, CHARLIE“  popřípadě „5 BY 5“
PUSH CHANNEL xx – přecházím (nebo přejděte) na kanál č.xx
PUSH LINK xx – přecházím na digitální kanál xx
CHANGE TO FREQUENCY xxx,xx – přelaďuji (nebo přelaďte) se na frekvenci xxx,xx
POGO – potvzení změny kanálu nebo frekvence

2. KOMUNIKACE AIR-AIR

V této části uvedu pár nejčastěji používaných výrazů při komunikaci mezi piloty nebo pozemním navedení na cíl.
CAP – označení části prostoru (například EAST-CAP = východní část prostoru)
BULLSEYE – označuje refenční nebo středový bod, prostoru od kterého je naváděno na cíl nebo na určitou pozici. Tento bod může mít i libovolné označení a vůči tomuto bodu se pak udávají pozice nepřátel nebo naopak spolubojovníků.
ANGELS – označení výšky letadla v tísících stopách (jedná se tedy o desítky letových hladin FL160 = ANGELS 16)

DECLARE – požadavek na určení (potvzení) cíle
VID – Visual ID (visuální identifikace neznámého letadla)
PICTURE – požadavek na (nebo také „následují“) taktické informace o cíli
CLEAN – znamená doslova „nevidím“, pokud pilot dostane například informace o pozici nepřítele a nemá s ním vizuální kontakt, odpovídá tímto termínem, může být také použito NO JOY
JUDY – znamená, že pilot vidí cíl (na radaru nebo visuálně) a přechází do útoku
VISUAL – vidím (přátelské letadlo)
BLIND – nevidím (přátelské letadlo)
OUTLAW – cíl minul definovaný bod
ECHELON – připojení k nejbližší skupině letadel
ALPHA CHECK – oveření pozice přátelského letadla (letadel) vůči referenčnímu bodu BULLSEYE
BRACKET (BRACKETING) – letadlo manévruje do pozice proti nepříteli (například BRACKETING LEFT – točím doleva do pozice proti nepříteli)
BUG OUT – oddělení od partnera ( například BUG OUT LEFT – odděluji se nalevo)
ORBITING – je v podstatě holdování nebo kroužení na dané letové hladině nebo v prostoru
TERMINATE – zásah cíle, nebo ukončení aktuálního úkolu

JOKER – stav paliva (více než BINGO), kdy by měl pilot zvážit ukončení mise
BINGO – je minimální stav nádrže paliva potřebný pro návrat na základnu
RTB – Return To Base, tedy návrat na základnu

3. OSTATNÍ

V této kapitole bych se zastavil u některých speciálních případů. Funkční a nefunkční přístroje nebo vybavení je definováno pomocí:

SWEET – zařízení je funkční (například LINK SWEET – digitální komunikace funguje)
SOUR – zařízení není funkční (například LINK SOUR – digitální komunikace nefunguje nebo nebyla navázána)

Když je při vojenském cvičení spolupracováno s letadlem včasného upozornění AWACS, mohou se při komunikaci objevit dva termíny:

TIMBER – je komunikační síť LINK16 – většinou ve spojení, že je AWACS TIMBER SWEET (nebo SOUR)) to znamená, že je (nebo není) k dispozici digitální spojení pomocí systému LINK16
ALLIGATOR – (mohou se objevit informace v podobném smyslu jako u TIMBER), toto je ovšem speciální digitální taktická síť LINK 11. Ta slouží pro přenos dat mezi AWACSem a bojovými letadly, kdy jsou data o cílech přenášena přímo na palubu. V tomto případě mohou následovat informace o dočasně vytvořené digitální síti přímo z paluby AWACSu (Tactical Network ID).
TRACK xxxx – označuje číslo radarového trailu (chcete-li cíle na radarové obrazovce)

VOLACÍ ZNAKY

Vzdušné síly v rámci NATO nemají volací znaky voleny náhodně (na rozdíl od pozemních složek armády). Jednotlivé státy mají přidělen unikátní volací znak a to jak pro protivzdušnou obranu, tak „sadu“ volacích znaků pro bojová letadla. Tak je tedy zaručeno, že když se například složky účastní společného vojenského cvičení, mohou používat stejné volací znaky jako v rámci běžného „domácího“ rutinního cvičení.

Před nějakou dobou byly na internetu k dostupné stránky Ronalda „Mysteryshipa“ Rensena, který se sledováním NATO leteckého provozu zabýval velmi do podrobna. Ronald vytvořil mapy a seznamy volacích znaků CRC stanic v celé západní Evropě. Tyto stránky bohužel již nejsou k dispozici a tak je velmi těžké dávat informace opět dohromady. Jednu z map se mi ovšem podařilo „zachránit“ před úplným smazáním a tak je možné si ji zde stáhnout. Nutno ovšem podotknout, že interpretované volací znaky nejsou úplně platné. Zda se jednalo o Ronaldovu chybu, nebo to byl záměr, není dodnes jasné. Nicméně jako základ pro představu o stanicích NATO v rámci Evropy je to stále zajímavý dokument. Berte tuto mapu také trochu jako vzpomínku na Ronalda, který již není mezi námi.

CRC a WEAPON MANAGER

  • FLASHBACK – Česká republika
  • BLACK HILL – Česká republika (training)
  • POWER CITY – Polsko
  • ACCENT CON – Polsko (?)
  • NEMESIS – Polsko
  • POTTERCOCK – Polsko
  • PINK DRAGON – Polsko
  • SUNBEAM – Slovensko
  • CAVEMAN – Rakousko
  • SILVERSHARK – Maďarsko
  • CRYSTAL – Rumunsko
  • SUNRISE – Německo
  • LIMELIGHT – Německo
  • LONE SHIP – Německo
  • DISBOUND – Německo
  • BANDBOX – Holandsko

CZECH AIR FORCE

  • JAS39: CF, MAIDEN, SILVO, SPEARHEAD,SAPHIRE, TALISMAN, LION
  • L159: PEGAS, PLUTO, GOLEM, BUTCHER
  • L410: OBLET, FOTO, GRIZZLY, CABBY, BUDDY, CEF, CLV
  • L39: BEATLE, SNAKE, ARROW, SHAFT, AERO, AOD
  • Mi171: DUSTER, GASTON, VEGA, ROSE, HIPPO, RUBBED, SHAKER, SUNFLOWER
  • Mi8: SALON, DUSTER
  • Mi24: GEPARD,PERUN, DUSTER
  • CASA: CEF, SMUGLER
  • W3A: HANDY,CEF
  • A319: CEF, DOLPHIN
  • CL60: CEF
  • E480: BLADE
  • Z142: BASIC, BABY
  • SIMULATOR: FALCON

ŠIFROVÁNÍ RADIOVÉ KOMUNIKACE

V současnosti se pro zabezpečení komunikace používají čtyři základní systémy. Pro přenos taktických dat se používá systém HQ (Have Quick – Frequency Hopping) tedy frekvenční skákání. To je systém, kdy se buď po celém UHF pásmu, nebo jeho úzkém segmentu pseudonáhodně posílají datové bursty a protistrana je seskládá zpět a dešifruje. Pro utajení hlasové komunikace se používají z principu dva systémy. Buď analogová forma HQ, kdy se krátké, méně než vteřinové, relace posílají opět na různých frekvencích (náhodný posluchač pak může zachytit jen zlomek velmi krátké relace, ze které nelze nic určit) a nebo se používá digitální systém ANDVT (Advanced Narrow band Digital Voice Terminal). Tento systém umožňuje na stejném komunikačním kanálu, kde běžně probíhá analogová komunikace, přenášet utajované hovory pomocí digitálního přenosu. Tento systém poznáte velmi snadno, jelikož je typický svým výrazným synchronizačním burstem na začátku každé relace (je to poslechem trochu podobné amatéskému systému D-STAR). Další možností utajované komunikace je systém LINK16. Jedná se o kompletně digitální síť typu TDMA v pásmu 960-1200 MHz, která umožňuje jak hlasovou, tak datovou komunikaci současně. Tyto sítě mohou být jak stacionární (pozemní) a letadla se k nim připojují automaticky, nebo může být vytvořena jen dočasně. Síť může vytvořit například letadlo AWACS, které pak může pomocí tohoto systému předávat pilotům stíhacích letadel informace o cílech a nejen hlasové, ale také datové přímo na informační displeje.

OCHRANA VZDUŠNÉHO PROSTORU (AIR POLICING)

Každý členský stát je zodpovědný za obranu svého vzdušného prostoru a poskytuje informace o dění v něm nadřízenému aliančnímu stupni, kterým je mnohonárodní operační středisko vzdušných sil (Combined Air Operations Centre – CAOC).  Odpovídající ochrana vzdušného prostoru je rovněž předpokladem pro schopnost reakce na zneužití vzdušných prostředků pro teroristické účely (tzv. koncept RENEGATE, což je ohrožení v době míru, a to nejčastěji civilním letadlem, které je předmětem protiprávního činu). Pokud je v rámci NATINADS (NATO Integrated Air Defence System) zjištěno vzdušné ohrožení nevojenského charakteru (např. civilní letadlo, které má být zneužito jako nástroj teroristického útoku), použití jakýchkoli sil a prostředků proti této hrozbě není v pravomoci velení NATO. V tomto případě dochází k předání do národní podřízenosti (Transfer of Autority – TOA), což znamená předání velení na pověřenou národní vládní autoritu (National Government Autority – NGA). Tato osoba je poté oprávněna vydat rozkaz k zásahu na letadlo označené jako RENEGATE. (NGA je většinou generál či plukovník, který sedí na středisku CAOC nebo CRC).

Základním článkem ochrany vzdušného prostoru je bojová pohotovost k rychlé reakci (Quick Reaction Alert –  QRA, dříve tzv „Ostrá hotovost“ ). Tento pojem označuje skupinu letounů, která je v kteroukoli denní dobu schopna odstartovat v krátkém časovém úseku k plnění úkolů Air Policing. Zpravidla se jedná o letoun nebo dvojici letounů přidělených pro ochranu určitého sektoru vzdušného prostoru států NATO.

Činnost letounů QRA se v zásadě dělí na tyto typy zásahů:

  • Alpha Scramble – „ostrý“ vzlet k neznámému letadlu, případně letadlu bez spojení
  • Tango Scramble – cvičný vzlet
  • Romeo Scramble – cvičný vzlet pro provedení prověrky pohotovostního systému protivzdušné obrany (PVO)

V případě nestandardní situace ve vzdušném prostoru je vydán pokyn pohotovostním letounům k okamžitému vzletu (tzv. Alpha Scramble) s cílem identifikovat sporný cíl. Nejčastějším důvodem těchto ostrých startů bývá ztráta spojení mezi piloty civilního letounu a místem řízení letového provozu. Alpha Scramble představuje ve skutečnosti vzlet do patnácti minut. Není výjimkou, že to vycvičení piloti zvládnou ještě před limitem. Na procvičení těchto postupů nejenom ve vzduchu, ale i na zemi u směn řízení letového provozu a obslužného personálu slouží cvičné vzlety Tango a Romeo Scramble. Tango nebo Romeo Scramble je cvičný vzlet, při němž musí letový personál prokázat svoji profesní připravenost. Probíhá podle stejných procedur jako Alpha Scramble, s tím rozdílem, že neplní úkol v rámci NATINADS a zpravidla bývá vyhlašován jednou i dvakrát denně.

Pravomoc vyhlásit kód „Scramble“ má pro letouny vyhrazené pro potřeby NATINADS velitel příslušného CAOC v případech, kdy dochází k porušování pravidel Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO). Pokud je mezi sousedními státy (členy NATO) podepsána příslušná dohoda, mohou letouny QRA za účelem splnění mise vstupovat do vzdušného prostoru sousedního státu (v současné době se jedná například o území Slovenské republiky, která nyní nedisponuje funkční letkou vzdušných sil). Samozřejmostí je koordinace letadel QRA takovým způsobem, aby v případě, že podezřelé letadlo přelétává z území jednoho členského státu do druhého, bylo zajištěno i přímé „předání“ tohoto letadla mezi jednotlivými skupinami letadel QRA ve vzduchu. Nejbližší nadřízený stupeň CAOC pro ČR je Uedem poblíže Duisburgu.

DATUM: