Digitální síť TETRAPOL má propracovaný systém vzdáleného dohledu. Ačkoliv do správy sítě zasahuje větší množství pracovišť na různých úrovních, je systém velmi dobře vyvinut z pohledu sdílené diagnostiky problémů a jejich řešení.
Dispečerský dohled nad provozem sítě se provádí regionálně ve dvou kategoriích pracovišť. Jedná se o technický a taktický dohled nad sítí. Technickou stránku provozu sítě má na starosti operátor stanice TMP (Technical Management Position). Zde se řeší případné problémy související s provozem páteřní sítě, ale také vlastnosti a funkce sítě pro koncové terminály.
Taktický provoz sítě má na starosti již dříve zmiňované pracoviště TWP (Tactical Working Position). Základní funkcí těchto pracovišť je dohled nad běžným provozem sítě, řešení požadavků uživatelů na provoz (otevírání uzavřených skupin, přenos dat), ale také povolení či omezení provozu radiostanic v síti. Pokud se na jakémkoliv terminálu objeví při provozu chyba a to ať již selháním techniky, nebo zásahem uživatele, všechny akce generují digitální chybové hlášení (tzv. CODANO – z originálu CODe ANOmalie, ale u nás se také používá výraz ANOCOD) různé úrovně důležitosti. Každý možný technický i bezpečnostní problém má své číselné označení a přesně stanovený postup řešení a dohlížející operátor TWP by měl bez problémů rozhodnout, jak s problémem naložit. Protokoly CODANO jsou rozděleny do tří úrovní důležitosti a od tohoto dělení se odvíjí i doba, do kdy by měly být vyřešeny.
- Stupeň 1 – vysoké riziko. Jedná se o problém, který ohrožuje provoz či bezpečnost sítě, musí být okamžitě řešen.
- Stupeň 2 – střední až malé riziko. Problém může být řešen později, problém s terminálem bez vlivu na chod sítě.
- Stupeň 3 – bez rizika. Nejedná se o problém, ale o hlášení systému, operátor na něj nereaguje.
Do nejnižšího stupně se řadí hlášení, která mají jen provozní charakter tj. ztráta signálu terminálu a jeho opětovné přihlášení do systému, ztráta aktivní hovotové skupiny při přechodu na jinou RBS, pokus o vstup do nepřístupné nebo neexistující TKG (chyba obsluhy terminálu) atp.
Do druhého stupně se řadí chyby, které většinou souvisejí s chybou terminálu tj. například končící kryptoperioda TMK přihlašujícího se terminálu, chyba komunikace s terminálem během předávání konfiguračních dat (možná chyba ze strany hardwaru terminálu), chyba interního TKK po havárii RAM paměti terminálu (opětovný zápis TKK) apod. Jsou to tedy chyby, které by měly být řešeny pomocí servisního střediska a současně jsou tyto chyby hlášeny na displeji terminálu samotného. Přístup k síti by v těchto případech neměl být nijak omezen, ale uživatel by měl být upozorňován na nestandardní chování radiostanice.
Hlášení prvního a nejvyššího stupně jsou generována při výskytu zásadních problémů. Může se jednat o případ, kdy byl terminál prohlášen za ztracený nebo ukradený a momentálně se snaží přihlásit do sítě, uživatel stisknul tlačítko nouze a automaticky tím otevřel SOS kanál apod. Tímto chybovým hlášením ovšem mohou být i identifikovány chyby na koncových bodech přístupu do sítě, tj. když například zhavaruje databáze přístupových informací na MSW apod. Operátoři TWP by v těchto případech měli okamžitě zasáhnout a řešit dle instrukcí pro tu danou chybu.
Účastníci komunikující v síti mají k dispozici možnost volat „operátora“ SADP (Stand Alone Dispatch Position) tj. zprostředkovatele, se kterým mohou řešit jak provozní záležitosti (otevírání nových regionálních i multiregionálních OCH či uzavřených skupin) technické či taktické problémy. Operátor poté řešení postupuje příslušným stanicím TMP/TWP. V ČR jsou 2 SADP pracoviště jedno pro Čechy, jedno pro Moravu.
Zamezení přístupu k síti
Základem bezpečnosti komunikace v systému Tetrapol je kontrola nad přístupem terminálů k síti a operativní zamezení přístupu nepovolaných osob. Omezení přístupu má dvě úrovně. První omezení je zákaz autorizace terminálu v síti. Pokud jsou takto upravena práva, terminál se přihlásí do sítě, ale nemá k dispozici příslušné hovorové skupiny a není mu do paměti nahrán TKK (viz kapitola 3.), terminál je tak v omezeném režimu. Druhý stupeň je úplný zákaz komunikace se sítí, tj. po pokusu o přihlášení, jej síť odmítne.
Pokud dojde ke ztrátě terminálu, ztráta je nahlášena na dohledové středisko a operátor TWP může okamžitě odstavit terminál. V databázi identifikací terminálů se u příslušného RFSI upraví přístupová práva k síti. V první fázi se předpokládá, že se terminál nalezne, je tedy automaticky suspendován na první úroveň zamezení přístupu a současně je aktivováno sledování terminálu. Terminál se tak dostane na seznam sledovaných stanic a operátoři TWP mají za povinnost kontrolovat, zda nedošlo k pokusu o přihlášení do sítě. Pokud tedy nálezce terminál zapne, ten se přihlásí do sítě, na středisku TWP je vygenerováno hlášení CODANO (ANOCOD) o připojení suspendovaného terminálu. Na terminálu se rozsvítí nápis „služba omezena“ a uživateli nemá dostupné hovorové kanály a nemá přístup k direktním či IDR kanálům. Pokud se terminál v pořádku najde a oprávněný majitel potvrdí na dohledovém centru jeho nalezení, operátor TWP může na ovládací konzoli opět terminál v síti dálkově aktivovat a tím jsou všechny služby opět aktivní.
Nedojde-li k návratu terminálu, a to samé se může týkat i případu, kdy je terminál poškozen tak, že jej není možné používat, ale ještě může komunikovat se sítí, operátor má možnost na dálku terminál definitivně odstavit na straně uživatele. V ovládací konzoli zadává operátor TWP příkaz na dálkový výmaz terminálu. Tato procedura je hlášena terminálem do sítě a TWP tedy čeká na (finální) odpověď, že bude proveden výmaz na straně klienta.
Pokud tedy nálezce (nebo servisní technik v případě vyřazovaného terminálu) zapne zařízení, které již má v síti status dálkového vymazání a nechá jej přihlásit do sítě, provede se výmaz. Dojde ke kompletnímu smazání veškeré personalizace z paměti. Před tímto krokem ještě pošle terminál poslední statusový příznak toho, že bude zařízení smazáno a poté se provede reset konfigurace terminálu a to včetně bootovacích proměnných. Znamená to tedy, že terminál již nespustí inicializaci firmwaru a tím pádem se ani nezapne.
Terminály první generace neměly možnost přímého dálkového vymazání paměti, ale došlo k rekonfiguraci nastavení, tj. byl trvale zamezen přístup k horovoným skupinám, DIR i IDR kanálům, popřípadě přestal terminál hledat úplně síť a tím byl odstaven z provozu. U druhé a novější generaci terminálů dochází ke kompletnímu smazání nastavení.
Když dojde k potrvzenému dálkovému smazání klíčových proměnných přímo v terminálu, operátor TWP vymaže konfiguraci i z databáze příslušného MSW. Pokud by tedy došlo k nějakému problému a terminál se z nějakého hardwarového důvodu nesmazal, již se nemůže autorizovat v síti a automaticky padá do chyby přihlášení do sítě a blokují se všechny funkce. Opětovný návrat terminálu do sítě je možný jen tak, že projde kompletní programovací procedurou na stanici TPS (viz kapitola 3.).
Typy terminálů v síti PEGAS
V síti pegas se historicky až po současnost používají terminály čtyř generací označených jako G1 až G4. Nejstarší ruční a mobilní terminály se v síti již nepoužívají. Mobilní byly vyřazeny již se změnou sítě na druhou generaci a ruční byly masivně nahrazovány při přechodu komunikace v síti z otevřených kanálů na hovorové skupiny. Stanice druhé generace (G2) byly dodávány ve čtyřech modifikacích, ale i ty byly postupně vyřazovány a ponechány v provozu jen kompletní verze (viz dále). Tyto stanice jak v mobilní verzi, tak ruční byly často „recyklovány“ pro dobrovolné hasičské jednotky.
Zajímavá je generace radiostanic G3, kterou bych ještě rozdělil na terminály generace G2+ a poté teprve G3. Stanice nové generace, které měly nahradit řady G2 totiž byly vyráběny po nějakou dobu pod hlavičkou EADS, jejich produkce ale relativně záhy skončila a to v době, kdy technologii převzala firma Cassidian. Ta začala vyrábět ještě novější terminály, které bych zařadil skutečně do třetí generace. V roce 2015 byla představena zatím poslední generace radiostanic technologie Tetrapol, ale již pod hlavičkou AIRBUS.
G1 Ruční terminál MC9600
Stanice měla poměrně dobrý akumulátor a slušnou citlivost i odolnost přijímače. Horší to ovšem bylo se zvukovým přednesem na interní reproduktor. Pokud byla stanice instalovaná v „kolébce“, připojen externí reproduktor a využit integrovaný zesilovač v nástavci, byla srozumitelnost výrazně lepší. Nevýhoda byla samozřejmě celková velikost a váha radiostanice. Tyto radiostanice (nebo jejich části) se pro sběratelské účely čas od času objevují na burzách jak ve starší verzi s nápisem PEGAS, tak v novější s nápisem MC9600.
Zajímavostí tohoto terminálu je speciální konektor pro připojení příslušenství v horní části u přepínače kanálové volby. Tento konektor má 11 pinů rozmístěných do kruhu, ty jsou ale chráněny středovou mechanickou západkou. Samotný konektor měl ještě speciální krytku proti vlhkosti a nečistotám. V horní části terminálu byl ještě umístěn malý kontaktní anténní konektor (u konektoru externího příslušenství), kterým se připojovala externí anténa do nástavce.
G1 mobilní terminál TR1001 (BER – Boitier Emetteur Récepteur)
Tyto terminály se používaly jen v první verzi sítě. Měly poměrně dobrou citlivost, odolnost a na svou dobu solidní výkon 10W. V současnosti tyto terminály nelze koupit ani ke sběratelským účelům. Možná radiostanici koupíte v zahraničí, ale bez loga PEGAS. Z důvodu zjednodušení servisu a přeprogramování bylo tělo stanice umístěno v rámu, ze kterého se dalo jednoduchým způsobem demontovat. Veškeré periferie byly připojeny přes vícepinový konektor a to včetně anténního konektoru, který byl připojen přes jednoduchý samonaváděcí pružinový mechanismus.
G2 mobilní terminál MC9610
S přechodem na druhou generaci sítě PEGAS se začaly masivně dodávat stanice nové řady s označením 9610. Tato řada již byla vyráběna a dodávána pod hlavičkou EADS (později ještě Connexity).
Oproti starším BER terminálům bylo již připojení periférií tvořeno klasickým vícepinovým D-SUB konektorem přímo na těle stanice a anténa byla připojena obyčejným TNC konektorem. Pokud byla potřeba servisovat tělo terminálu, musely se odpojit konektory, neexistovala zde žádná rychlá demontáž.
Ovládací panel této řady radiostanic měl jednu zásadní výrobní vadu a tou bylo špatné propojení LCD displeje do DPS ovládacího panelu. V podstatě se dá říct, že po několika letech neexistoval terminál, který by měl v pořádku všechny maticové segmenty (přesněji řádky segmentů) obzvlášť, pokud se používal pravidelně v autě během celého roku za všech klimatických podmínek.
G2 ruční terminály MC9620
Terminály druhé generace se vyráběly a dodávaly ve třech variantách. Nejjednodušší verze s označením EASY byla určena do terénu pro „mužstvo“. Byl zde pouze 16 kanálový přepínač, ovládání hlasitosti a SOS tlačítko. Kanály byly softwarově definovatelné a mohla zde být definovaná komunikační skupina v síti (stanice se automaticky zalogovala do sítě a přihlásila na skupinu), nebo direktní či IDR kanál. Mohla zde být ale také definována přímá volba například na operačního důstojníka. Tyto stanice byly postupně ze sítě vyřazovány, jelikož obsluha v podstatě neměla možnost operativně volat na čísla nebo skupiny, které nebyly definované pod předvolbou a dálková změna nastavení kanálů nebyla možná.
Druhou variantou ručního terminálu G2 byla verze EASY+, která proti EASY verzi disponovala displejem a některými funkčními tlačítky. Obsluha tak měla mnohem více možností volání a přístupu ke konkrétním skupinám či kanálům. Tato verze stanic byla ještě nějakou dobu recyklována k dobrovolným jednotkám HZS.
Třetí a po funkční stránce nejvybavenější verze má označení SMART. Tento terminál byl původně určen pro velitelská stanoviště, ale nakonec díky tomu, že byly v síti zavedeny zkrácené volby mezi konkrétními operačními středisky různých složek v různých krajích a současně větší nutností přímého volání, byly tyto terminály distribuovány mezi různé uživatele i na nižších úrovních. Tyto stanice stále ještě v síti v hojném počtu fungují, jsou ale již nahrazovány stanicemi nových řad. Před časem byly tyto terminály také recyklovány mezi HZS a dHZS. V současnosti, už z důvodu končící životnosti této techniky, se terminály již postupně stahují a likvidují.
Když se podíváte do terminálu zjistíte, že se jedná o moderní dvou-deskové zařízení (není to tedy modulární systém jako u starých G1) a jediné, co je možné u této stanice servisovat, je kanálový přepínač (nebo ovládač hlasitosti), baterie a případně displejová část. Oproti původní řadě G1, která měla pro připojení antény klasický FME konektor, zde byl použit speciální jednopólový závit.
U druhé řady terminálů je systémový konektor umístěn na spodní straně. Na něj jsou vyvedeny všechny potřebné signály pro externí zařízení, programování terminálu a koaxiální vývod antény.
Hlavní deska je oboustranně osazená a opět rozdělená na digitální a analogové části. Naleznete zde jak klasické, tak propritární IO. Zajímavostí je neosazená čtečka (pravděpodobně) na SIM karty, i když samotný systém tetrapol přímo s využitím SIM karet v základu nepočítal, ale je možné, že se nad nějakou implementací do budoucna uvažovalo.
Druhá řada stanic se vyznačovala (proti starší verzi G1) relativně slabou výdží baterií a jejich krátkou životností. Přednes ze stanic byl také nebyl příliš kvalitní. Nicméně rozměry stanic již byly menší, než u první generace a výhodou byla mnohem větší nabídka příslušentví.
G3 (2+) ruční terminál TPH600 Callisto
Třetí generace terminálů Tetrapol, které ale byly vyráběny ještě pod vlajkou EADS Telecom byly představeny v roce 2007 a měly označení TPH700 (Callisto). Jejich design kopíroval radiostanice sítí TETRA od výrobců jakým bylo třeba SIMOCO. Tyto terminály byly opět určeny především pro velící důstojníky a proto se u nás objevily jen v menších objemech (řádově nižší stovky kusů). Velmi záhy byly ovšem nahrazovány novými řadami již pod značkou nového výrobce. Já osobně jsem tento terminál měl v ruce snad jen jednou.
Zařízení již disponovalo barevným LCD displejem s rozlišením 128×128 pixelů, grafickým prostředím podobným tehdejším mobilním telefonům, možností připojení handsfree sady pomocí bluetooth apod.
G3 ruční terminál TPH700 Jupiter
Již v roce 2008 byl představen náhradník terminálů druhé generace s označením JUPITER. Ten ještě na sobě nesl logo EADS, ale výroba již byla převedena pod značku CASIDIAN. Tento terminál již byl určen do terénu díky odolnosti proti povětrnostním podmínkám. Vedle všech funkcí, kterými disponuje TPH600 je zde k dispozici i GPS přijímač, takže není potřeba řešit posílání AVL dat pomocí externích přijímačů a bluetooth modulů, ale vše je integrováno ve stanici.
Tento terminál je v současné době nejrozšířenější zařízení v síti a je postupně recyklován pro nižší složky jako náhrada za terminály druhé generace. Postupně je nahrazován terminály nejnovější generace TPH900.
G3 mobilní terminál TPM700
Mobilní terminály druhé generace MC9610 neměly dlouho náhradu až do roku 2008, kdy byl anoncován nástupce s označením TPM700. Jednalo se o mobilní radiostanici s barevným displejem s rozlišením 128x160px, odděleným ovládacím panelem. Samotné funkce sítě jsou v podstatě identické se starší verzí. Bluetooth ani GPS přijímač v této verzi ještě nebyl integrován, ale jako externí doplněk je bylo možné jej připojit a poziční data do sítě posílat. VF výkon je opět 10W.
Tyto terminály jsou v současné době nejrozšířenější v síti, ale velmi pozvolna jsou nahrazovány mobilními terminály čtvrté generace.
G4 ruční terminál TPH900
Nejnovější řada ručních terminálů sítí TETRAPOL již kopíruje design moderních radiostanic. Již se zde neoddělují stanice pro velitele a terénní. Jelikož terminály splňují standard IP65, je možné jejich použití pro všechny složky IZS bez jednání nad tím, zda je stanice vhodná na zásah, do deště, sněhu nebo prachu. Terminál je již vybavena integrovaným GPS přijímačem, takže je lokalizace přístroje opět výrazně jednodušší. Integrovaná je i bluetooth komunikace pro připojení audio souprav, ale také datových terminálů současně. VF výkon je standardizovaných 2 watty. Ruční terminál je možné vložit do kolébky a připojit externí 10W zesilovač (montáž v autě).
Momentálně jsou tyto terminálně dodávány pro nové uživatele sítě a nahrazují starší druhé a třetí generace u stávajících uživatelů.
G4 mobilní terminál TPM900
Mobilní terminály typu TPM700 dostaly v roce 2019 následovníka v podobě nové verze s označením TPM900. Tato stanice ale v podstatě kopíruje funkce starší verze bez nějakých zásadních inovací. Jediným zásadním rozdílem je novější displej s rozlišením 240x400px. Bohužel ani zde není integrován GPS ani Bluetooth modul a vše se připojuje pomocí externích zařízení.
Čtvrtá generace mobilních terminálů se v současnosti postupně zavádí do sítě a nahrazují se jimi vyřazené terminály druhé a třetí generace.
Závěr
Radiová síť ministerstva vnitra PEGAS, je komunikační prostředek, který měl rozporuplnou historii, mnoho odpůrců ale i mnoho nadšených lidí. Zda byla volba této technologie jako nejlepší, je samozřejmě na zváženou. Každopádně v současnosti síť funguje, účel dobré a bezpečné komunikace plní. Technologie Tetrapol nicméně nečeká příliš světlá budoucnost. Před časem se zvažovalo (i u nás) nad přechodem na systém TETRAPOL-IP, ale jelikož bude tato technologie postupně v rámci Evropy nahrazována LTE-PPDR sítěmi, nemá asi moc velký význam nad tímto přechodem zvažovat. Bylo by to v podstatě jen prodlužování agónie této 35 let staré technologie.