Ruční skener UNIDEN SDS100 bych už nepovažoval za novinku, jelikož se vyrábí již od konce roku 2017. Evropská verze se ovšem objevila až v roce 2018. SDSku bohužel doprovází mnoho zvěstí o různých chybách, nedodělávkách a problémech. Na druhou stranu ačkoliv to rozhodně není levné zařízení za pár korun, má svůj okruh příznivců, kteří ji používají rádi. Chtěl jsem tedy přijít na kloub tomu, jak to tedy doopravdy. Znám mnoho případů, kdy byla špatná pověst vytvořena jen lidmi, kteří neuměli zařízení správně ovládat, nebo jej používali s naprosto nevhodnou přijímací soustavou. Na druhou stranu i mistr tesař UNIDEN se někdy utne a vytvoří něco, co rozhodně nelze považovat za „vlajkovou loď“, ale za propadák. Jelikož SDS100 je v softwarovém základu na 98 procent stejný jako mobilní SDS200, na kterou si můžete přečíst recenzi, budu se soustředit pouze na objektivní stránku a nebudu popisovat funkce, jelikož jsou v podstatě totožné a o nich si můžete přečíst v recenzi na SDS200.
Mechanická stránka
SDS100 rozhodně není miniaturní přijímač do kapsy. Když se podíváte na předchozí verzi skeneru UBCD3600 (BCD436), tak ani ten není žádný drobeček. Abych to uvedl na pravou míru. Samotné tělo přijímače není neforemné. Problém nastal totiž v prvním roce výroby tohoto přijímače, kdy si uživatelé, nutno říci oprávněně, stěžovali, že na jedno nabití akumulátoru vydrží přijímač maximálně 3 hodiny. O tom, že není akumulátor výměnný za klasické tužkové akumulátory asi nemusím hovořit. UNIDEN vyřešil problém tak, že začal dodávat skener s větší 5Ah baterií. Ta vydrží až 6 hodin (s hodně optimalizovaným nastavením šetření baterie), ale celá spodní část přijímače se tím značně „nafoukla“, takže jej rozhodně nikdo nebude chtít delší dobu nosit v ruce. Snad jedinou výhodu tato úprava má a tou je výrazně větší stabilita přijímače stojícího na stole.
Dalším nedostatkem je samotná ovládací klávesnice. Aby výrobce dodržel garantovanou odolnost proti vodě a prachu (IP) nemá přijímač klasickou membránovou klávesnici s destičkou vyšších tlačítek, ale plochá, nízko-profilová tlačítka z jednoho kusu plastu. Výsledek je její relativně špatná ovladatelnost umocněna ještě tím, že je klávesnice utopená do rámečku, asi z důvodu toho, aby se při pádu na zem nepoškodila. Logicky jsou tak okrajové klávesy (především spodní) ještě hůř dostupné. Pokud máte větší prsty jako já, je ovládání opravdu nekomfortní a to i z důvodu poměrně silného odporu samotné klávesnice vůči stisku. O nějaké teoretické možnosti rozumného ovládání přijímače v autě ve stojanu rozhodně nemůže být ani řeč. Během řízení auta budete s ovládáním zápasit i kvůli běžným překlepům na tak malé klávesnici a to za risk nehody nestojí. SDSka je tedy vhodná jen na domácí stojánek a nebo na cesty do ruky, tedy spíš za opasek.
Všechny konektory pro připojení externích zařízení (sluchátka, nabíjecí nebo programovací kabel) jsou kryty klasickými gumovými krytkami. Sluchátkový konektor, umístěný v horní části přijímače mezi anténou a řehtačkou, je ovšem kryt gumou, která je připevněna k tělu přijímače v zadní části. To v praxi znamená, že pokud chcete použít sluchátka s rovným konektorem JACK 3,5mm, je vše v pořádku. Pokud ale používáte sluchátka se zahnutým konektorem, budete mít problém, protože jej nemůžete libovolně otočit, jen do předu směrem před displej.
UNIDEN SDS100 má další nedomyšlenost a tou je anténní konektor. Autoři, pravděpodobně z důvodu dodržení odolnosti proti vlhkosti a prachu zvolili nějaký podivný princip instalace originální antény. Anténní konektor je sice klasický SMA, ale je částečně utopený v plastovém kroužku, který tvoří okraj konektoru. V praxi to znamená, že většinu běžných antén s SMA patkou do přijímače korektně nezašroubujete. Možností je použít úzkou redukci na nějaký jiný typ konektoru, anebo anténu s patkou úzce kopírující matici SMA.
Rozdíly SDS100 a SDS200
Jak již jsem napsal, drtivá většina funkcionalit a ovládání je s mobilní verzí přijímače stejná. Chybí zde samozřejmě funkce spojené s připojením na ethernet a FTP serverem. Rozdílný je zde přístup k podsvětlení displeje, které má výrazný vliv na výdrž baterie. Podsvětlení můžete ovládat pomocí funkce pod tlačítkem, ale jen nastavením úrovně. U mobilky můžete přepínat mezi vámi definovanými profily.
Displej jako takový je v základu stejný, takže si jej můžete definovat stejným způsobem u obou zařízení a uvidíte stejnou skladbu informací. Na SDS200 to ovšem uvidíte výrazně lépe. To je třeba rozdíl oproti starším verzím BCD436 a 536, kde na ručce bylo vidět mnohem víc informací.
Rozdíly ale nejsou jen softwarové. Například displej je výrazně horší. U SDS100 můžete bez problému vidět multiplex displeje (blikání řádků textů) o kterém u SDS200 v podstatě nevíte. To samé platí i podsvícení. Jelikož oba skenery mají inverzní displej s podsvícením bílých LEDek na straně displeje, u mobilní verze vidíte pronikání podsvětlení v rohu displeje jen v úplné tmě a pokud se díváte ve velkém úhlu. SDS100 má na displeji krycí plastové sklo, který vytváří světlovodný hranol a bez problému vidíte v rohu jasné bílé světlo.
Další postřehy
To co vás při používání SDS100 určitě zaujme, je podivné zahřívání přijímače v zadní části. Podle mého názoru je to podobný, nebo možná identický problém jaký má AOR DV10. To jest špatně chlazený procesor nebo nedostatečně odváděné teplo z těla přijímače. Každopádně jakékoliv „vypalování“ tepla znamená neefektivní hospodaření s energií baterie. Může to být buď problém špatně nastaveného režimu procesoru, nebo špatná volba součástek, které nemají režim POWER SAVE či pro správnou funkci nesmí být aktivovaný. Tím pádem nejsou vhodné pro mobilní účely. Rozhodně to nebude žádná teplotní kompenzace, jak tomu bývalo u starých radiostanic (třeba typu ALINCO, které mělo u oscilátoru vyhřívací odpor).
Co se týká přednesu z malého reproduktoru přijímače, je potřeba odlišit dva režimy. Když posloucháte analogový provoz, není to taková katastrofa při srovnání s čínskými radiostanicemi, ale s předchozími řadami skenerů UNIDEN, které měli vždy výborný přednes, to není žádná sláva. Přednes je především ve výškách a skoro úplně chybí basy. Něco jiného je to v režimu DMR. Tam je srozumitelnost výrazně lepší a to jak proti starší řadě UNIDEN, tak možná i proti některým DMR radiostanicím.
Dalším neštěstím tohoto přijímače je samotné nabíjení akumulátoru. Tím že UNIDEN nakonec použil výrazně větší akumulátor, než na který byl přijímač stavěn, odrazilo se to i na samotné funkci nabíjení. Prvním postřehem je podstatný fakt, že musíte používat buď originální zdroj, nebo velmi výkonnou 5V nabíječku, která dá poctivých 2,4A. Pokud použijete slabší zdroj, přijímač se s vámi vůbec nebude bavit a zahlásí nízké napětí na USB. V tomto směru je dobré také překontrolovat, že použitý kabel skutečně 2A přenese. Druhým postřehem je samotná doba nabíjení. Ta se samozřejmě skoro zdvojnásobila, takže celkové nabití akumulátoru trvá 5-6 hodin, tedy tu samou dobu co akumulátor zhruba vydrží. Žádné rychlo-nabíjení zde tedy nehledejte. Pokud přijímač hodláte používat na domácím QTH s externím zdrojem, nebude to pro vás samozřejmě takový problém.
Připojení GPS přijímače je u ručního skeneru řešeno výrazně lépe, než u SDS200. Ke dvoustovce potřebujete extra GPS přijímač s TTL výstupem, napájeným 3,3V a zakončený konektorem RJ11 (telefonní RJčko). K SDS100 vám stačí klasický GPS přijímač napájený 5V, s výstupem RS232 připojený na „amputovaný“ mini-USB kabel. To je tedy výrazně jednodušší řešení, jen nechápu, proč GPS přijímač už není součástí skeneru. Snad se dočkáme v další generaci.
Horror s názvem „přijímací stránka“
Jelikož SDS100 doprovázela pověst špatného přijímače, chtěl jsem to vyzkoušet a otestovat. Jelikož jsem měl na stole SDS200, která na tom co se citlivosti týká, nebyla vůbec špatně, problém byl s odolností SDR přijímače a katastrofickými průlezy blízkých stanic a v případě leteckého pásma, podivné chování AVC. Předpokládal jsem tedy, že bych měl na SDS100 pozorovat podobné chování.
A všechno je to úplně jinak. Když jsem na přijímač instaloval teleskopickou anténu (poté co jsem zjistil, že opravdu není možné připojit na utopený anténní konektor cokoliv s SMA konektorem, protože tam opravdu není spolehlivé spojení) vůbec nic jsem neslyšel. Tedy přesněji žádný VOLMET ani ATIS nebyl slyšet, ačkoliv na běžné radiostanice a skenery u mne na tuto anténu bez problému tyto stanice slyší. Zato pod otevření šumové brány (lidově po odsquelchování) jsem na pozadí slyšel ony známé průlezy a záškuby AVC, jako u SDS200. K přijímači jsem tedy připojil speciální pásmovou propust pouze na letecké pásmo, která všechna ostatní pásma výrazně potlačuje. Výsledek slovy – nula. Stejné chování „bez“ i „s“ filtrem. Začal jsem tedy podezřívat, zda nemám vadný kus v ruce. Ale nějak se mi nezdály ty průlezy od aktivních stanic, protože když jsem naladil aktivní kmitočty ŘLP, vždy jsem slyšel jen letadlo ve vzduchu a pozemní stanice, ačkoliv je doma normálně slyším, nikoliv. Tak jsem zkusil ještě různé útlumové články až do 12dB (stále na tu samou teleskopickou anténu) a výsledek úplně stejný – nula. Slyšet byly opravdu jen silné stanice. Tak jsem to už chtěl vzdát a na závěr jsem vyzkoušel malou magnetku na parapetu jen tak. A najednou z ničeho nic naskočil VOLMET i ATIS. No jo, ale i se stále zařazeným 12dB útlovým článkem. Ten jsem vyřadil, ale změna nebyla skoro žádná. Stanice hrály poměrně slušně srozumitelně a do nich čas od času skočil průlez z jiného kmitočtu. A pak mi pomalu došlo, co se vlastně děje.
SDS100 v sobě má interní automatický předzesilovač který má za úkol vytáhnout slabé stanice a pokud jsou blízko silné stanice, musí vstup zatlumit, aby interní SDR přijímač nezačal limitovat. Funkce předzesilovače jsem vlastně vyzkoušel, když jsem odpojoval a připojoval 12dB útlumový článek a slyšel jsem 80 km vzdálený ATIS stále stejně, takže tato část evidentně funguje. Co ovšem výrobce hodně podcenil, byl obrovský vliv interních obvodů a jejich oscilátorů na vstupní část přijímače. Když na SDS100 připojíte přímo na SMA konektor anténu, okamžitě tím zarušíte vstupní obvody a přijímač doslova ohluchne. Slyšíte jen velmi silné místní stanice, ale musí být opravdu velmi silné. Ostatní stanice se ztratí v šumu generovaném interními obvody. Pokud máte navíc rozsvícený displej, tak jeho multiplex vám šum zvýší i slyšitelně (především v leteckém pásmu). Když anténu odpojíte a umístíte ji minimálně metr od přijímače třeba kousku koaxiálního kabelu, okamžitě zařízení ožije a slyšíte i velmi slabé stanice. Tento problém se bohužel týká jak analogových, tak digitálních stanic. SDS100 paradoxně můžete použít raději na externí anténě nebo magnetické v autě, než s anténou v terénu přímo umístěnou na přijímači
Jelikož SDS100E nemá v současné době adekvátní firmware americkým přijímačům, chybí v menu rozšíření digitálního filtru o položku WIDE, která trochu v příjmu pomáhá proti chybám AVC. Proti mixování silných stanic v pásmu vám bohužel ani tato funkce nepomůže, takže jste odkázáni na milost či nemilost chování přijímače podle toho, zda se rušení „trefí do vámi sledovaného kmitočtu nebo ne.
Závěr
Celá řada SDS má být další úrovní skenerů UNIDEN a to jak po stránce hardwarové, tak po stránce softwarové. Softwarové stránka se bez pochyby povedla. Uživatelé mají k dispozici mnoho možností řazení pamětí, velikostí paměťového prostoru nejsou de facto omezováni. Funkce jsou uzpůsobeny pro analýzu sítí a provozu.
Určitě musím vyzvihnout opět vylepšenou stránku zobrazení, která je díky inverznímu LCD displeji a konfigurovatelným položkám na něm, opět o krok dál.
K dispozici máte všechny klasické funkce Close Call, instatní dekodér CTCSS/DCS, nahrávání veškerého provozu včetně uchování informaci z displeje (kmitočet, subtón, čísla stanic, čísla skupin apod.).
Co se přednesu DMR stanic týká, je zde opět výrazný posun kupředu. Oproti starší řadě je celková srozumitelnost stejně jako u SDS200 lepší.
Samotná SDR část přijímače skutečně umožňuje slyšet mnohem slabší stanice a to i digitální. Jste ale mnohem víc odkázáni na podivné chování přijímače, který generuje spoustu zrcadlových příjmů silných místních stanic, pokud snažíte hledat nějaké slabé stanice v pásmu. Pro sledování leteckého pásma není tato řada vůbec vhodná, protože se na ní objevuje navíc podivné chování AVC a každá silnější stanice v leteckém pásmu vám bude za AVC tahat.
V tomto směru je nutné si uvědomit, že všechny tyto přijímače řady HP jsou určeny pro americký trh. To znamená, že si uživatelé koupí zařízení, nahrají si tam automaticky kmitočety služeb z okolí a poslouchají místní služby. Na tuto funkci jsou SDS skenery především určeny. Když totiž přijímač prochází jen místní služby o problémech ve zbytku pásma uživatelé neví. V tom případě je evropská verze těchto skenerů vlastně nelogickým krokem, protože tam jsou posluchači opravdu odkázáni na vlastnosti přijímačů a musí si místní služby najít sami a tím pádem budou odkázáni na místní skladbu rušení ze silných stanic a použitou anténní soustavu.
Pokud zvažujete koupi tohoto přijímače, je potřeba mít na mysli, že zde softwarová stránka výrazně předčila hardwarovou a pokud chcete analyzovat místní provoz, je to vhodná koupě, protože budete mít spoustu možností si s rádiem co se nastavení týká. Pokud ale chcete s tímto rádiem lovit po kopcích (nebo na velké anténě) nějaké dálky, rozhodně budete zklamáni.