Volací znaky, které se používají v radiové komunikaci měli a mají několik funkcí. Rozdíl je ovšem v tom, kdo a v jaké radiové síti je používá. V jednom z mých pátrání v archivech ministerstva vnitra jsem narazil na zajímavý dokument. Jednalo se o seznam volacích znaků používaných stanicemi veřejné bezpečnosti (předchůdce dnešní policie) v první polovině 70 let. Než se ale k němu dostanu, možná by bylo dobré říct pár slov vůbec o tvoření a účelu volacích znaků v radiových sítích obecně.

Trocha historie a trocha teorie

I v dnešní době používají desítky tisíc uživatelů radiových sítí tzv. „volacích znaků“, jen málokdo ovšem chápe, proč se při radiovém provozu používá pseudonymů. Nyní zkusím trochu osvětlit pozadí a důvody používání „volaček“ oproti reálným jménům či přezdívek.

Používání volacích znaků namísto běžných civilních jmen uživatelů komunikačních sítí má několik základních důvodů. V dobách, kdy byla používána k přenosu zpráv po drátu (ale i bez drátu) morseova abeceda, bylo používání zkratek, nebo chcete-li volacích značek, výhodné a to především ze dvou důvodů. Jednak bylo možné identifikovat volajícího i volaného, ale pak především byl přenos zpráv kratší. Vysílat v morseově abecedě „MICHAL NOVAK“ nebo „OKS“ je myslím jasný rozdíl. Nesmíme ale také opomenout, že měly volací značky také funkci maskování či životně důležité utajení skutečné identity uživatele a to především za války, při komunikaci přes hranice znepřátelených zemí. Tu samou funkci mají ale i za dob míru v případě komunikace špionů na cizím území. Použití volacích znaků tak mělo pro různé uživatele různou funkci.

V principu se ale dají funkce volacích znaků dělit na základní kategorie:

  1. Identifikace konkrétního uživatele sítě
  2. Identifikace konkrétní funkce
  3. Identifikace skupiny uživatelů
  4. Identifikace geografické nebo státní příslušnosti
  5. Identifikace změny stavu uživatele
  6. Nepřímé upozornění na nebezpečí

1. Identifikace konkrétního uživatele sítě – je stále nejpoužívanější funkce volacích znaků. Radioamatéři používají volací znaky, které jednoznačně identifikují konkrétní osoby. Na ministerstvu dopravy, ale dnes již i na internetu můžete spojit volací znak s konkrétní osobou. (PS: přiznám se, že i já této funkce občas používám a při poslechu radioamatérských pásem čas od času kouknu, kdo tam na kmitočtu doopravdy hovoří, jaké má například vysílací vybavení apod.). Musíte si ale uvědomit, že stejnou funkci zastává třeba vaše mobilní telefonní číslo v rámci GSM sítě (zde by možná bylo spíš přesnější číslo IMSI, protože to je skutečný identifikant konkrétního telefonu a uživatele). V rozsáhlých analogových sítích, kde se používají selektivní volby může tuto funkci zastávat i číslo selektivní volby konkrétní radiostanice osoby nebo třeba označení vozu.

2. Identifikace konkrétní funkce – To je speciální význam volacího znaku, které používají bezpečnostní a vojenské složky. Konkrétní volací znak totiž může označovat účastníka v síti s konkrétní funkcí bez ohledu na to „kdo drží mikrofon“. Například volací znak „DRŽÁK 58“ může znamenat „velitel výjezdní skupiny kriminální policie“ bez ohledu na to, zda se jedná o kapitána Vomáčku nebo poručíka Nováka. Stejnou funkci plní i čísla RFSI v rámci sítě PEGAS. Uživatelé těchto sítí pak mají k dispozici neveřejný (nebo dokonce i tajný) seznam volacích znaků a funkcí, které co znamenají.

3. Identifikaci skupiny uživatelů – Víceméně navazuje na předchozí význam. Díky volacímu znaku lze identifikovat, zda se jedná o konkrétní odvětví nebo funkce v rámci služby. Typicky volací znak „ODZNAK“ může znamenat třeba „dílna údržby techniky“, aniž by byl identifikován koncový uživatel. Těchto uživatelů ovšem může být více a identfikováni mohou být číslem (příklad: „ODZNAK 21“, „ODZNAK 51“ – kde není důležité, kdo je konkrétní osoba, ale že účastník hovoří s konkrétními uživali v rámci konrétní skupiny).

4. Identifikace geografické nebo státní příslušnosti – To se týká především mezinárodních radiových sítí. Zde bych se opět vrátil k radioamatérskému provozu. Součástí volacího znaku je vždy identifikace země (OK – Česká Republika, OM – Slovensko, D – Německo atd.). Stejnou funkci mají například imatrikulace letadel, protože sdílejí stejná letecká radiová pásma a stejné radiokomunikační sítě. Zajímavostí ale je, že například v rámci NATO mají některé jednotky přidělený unikátní volací znak a ten používají jen složky konkrétních států. (Např. German Air Force – DIXI, JOKER nebo USAF – REACH, DUKE atd.). Specifickým použitím volacího znaku k identifikaci geografické oblasti jsou volací znaky využívané současnými okresními složkami policie ČR. Volací znak složek, působících v rámci okresu mají vždy volací znak začínající počátečním písmenem daného okresu (Příklad: Liberec – LEKTOR, Jablonec – JACHTA, Děčín – DŮLEK atp.).

5. Identifikace změny stavu uživatele – to už je mnohem exotičtější použití volacího znaku a to především v necivilním sektoru. Pokud používají složky radiová pásma nebo komunikační prostředky, které mohou být odposlouchávatelné nebo dokonce veřejné sítě, může změna volacího znaku z „ALFA20“ na „BETA20“ znamenat například „úkol splněn“. Aniž by to vyvolalo podezření, že se jedná o jiné, než běžné rutinní spojení. Pro veřejnost je asi nejznámější změna volacího znaku letadla podle toho, kdo cestuje na palubě „AIR FORCE 1“ nebo v našem případě třeba „CZECH AIR FORCE 02“.

6. Nepřímé upozornění na stav nebezpečí – je vlastně podobná funkce jako v bodu 5. Tuto funkci volacího znaku ovšem můžete nalézt i v civilním sektoru. Jedná se například o vyhlášení stavu nouze na palubě letadla. Letadlo, jak víme, se může identifikovat buď foneticky pomocí imatrikulace, nebo identifikace společnosti a čísla letu. Ve speciálních případech se používá i čtyřpísmenná selektivní volba (SELCAL) a pro případ identifikace civilnímu řízení letového provozu (popřípadě protivzdušné obraně státu) se letadla identifikují i na radaru pevně danou 24bitovou adresou odpovídače a k ní doplňkově dočasným čtyřciferným kódem SQUAWK. A právě tento kód lze během letu změnit a pokud jej pilot změní na speciální čísla (7600 nebo 7700), může na zem ohlásit stav nouze jen pomocí změny identifikačního kódu.

Oficiální a neoficiální přidělení volacího znaku

Volací znak radiové stanice podléhá v drtivé většině přídělu nadřízených orgánů. Pro radioamatérské uživatele je nadřízeným orgánem Český Telekomunikační Úřad, který stanoví volací znak novému uživateli (zde se ovšem přihlíží k vlastní volbě). Pro stanice MV a MO je vždy nadřízeným orgánem spojovací náčelník na velitelství, který má na starosti radiový provoz a volací znaky jsou přidělovány tzv. Rozkazem spojovacího náčelníka. V případě běžných civilních profesionálních radiových sítí je volba volacích znaků opět na správním orgánu, tedy na ČTÚ. Ten přiděluje volací znaky buď na explicitní přání uživatele a nebo, pokud není definován, dle třípísmenného systému:

  1. PÍSMENO – KRAJ
  2. PÍSMENO – OKRES
  3. TYP SLUŽBY

Volací znak tak může vypadat následovně : „DDZ12“ = D – severní Čechy, D – Jablonec nad Nisou, Z – záchranná služba

(přesný seznam naleznete v článku pro začátečníky ZDE)

Pásma, kde volací znaky nepodléhají jakýmkoliv regulacím, jsou občanská pásma CB, PMR nebo GL. Zde nezasahuje žádný orgán a je na každém uživateli, aby používal unikátní volací znak popřípadě s geografickým určením. Můžete se tak zde setkat s volacím znaky typu „ŽRALOK VŠETÍN“ nebo „MICHAL KOBYLISY“, které mají funkci zamaskování skutečného jména, ale současně unikátního volacího znaku v rámci pásma. V případě CB existuje systém volacích znaků podobný radioamatérským. Jedná se o systém unikátního kódu ČČČPPČČ kde první tři čísla jsou určení země, dvě písmena uprostřed by měly označovat místní oblast (nějco jako kraj, okres, district apod.) a poslední dvě čísla by mělo být unikátní číslo stanice v rámci té oblasti. Jelikož toto tvoření volacích znaků nepodléhá žádné kontrole, lze se vlastně spoléhat jen na první tři čísla, které označují zemi… pro ty, kteří dělají DXing na CB.

Policejní hlídka s motorkou NANUK a radiostanicí KOMETA

Volací znaky stanic SNB respektive VB

Vraťme se zpět do archivu. Historie volacích znaků v represivních složkách bývalého režimu není v podstatě známá. Čas od času se ale objeví v archivu zajímavé ukázky, které leccos prozradí o tom, za jakým účelem a jak byly volací znaky tvořeny. V základu tedy převzaly volací znaky složek MV funkce volacích znaků stanic ministerstva obrany. Volací znak tedy musel zamaskovat a znemožnit identifikaci konkrétního koncového uživatele, ale pro zúčastněné na druhou stranu měl identifikovat funkci a složku, která právě hovoří. Až do druhé poloviny 70 let, od kdy byla do lokálních volacích znaků implementována i geografická funkce, byly volací znaky tvořeny pravděpodobně náhodně. Přidělení volacích znaků bylo vyhlašováno rozkazem spojového náčelníka a podle některých pramenů k nim docházelo vždy po několika letech. Přesnou historii podoby volacích znaků do cca 70 let neznáme. Není tedy jasné, zda byly tvořeny na úrovni okresů, nebo zda byly přidělovány centrálně. Předpokládám nicméně, že přidělovány byly centrálně. Dle dobových posluchačů ovšem docházelo jednou za čas ke změnám volacích znaků a to dokonce i lokálně, kdy se stejné volací znaky objevovaly u různých složek (samozřejmě ne současně). Mohlo to tedy mít efekt omezení pro náhodné posluchače možnosti určení služby, která tento znak používala.

V archivu se mi podařilo najít seznam volacích znaků stanic SNB z roku 1973. V následujícím seznamu můžete vidět, jak byly tvořeny. Zajímavostí bylo, že se volací znaky pro území Čech používaly často původní nebo lehce zkomolená česká slova, ale na území Slovenska se používala spousta podivných novotvarů nebo upravených slov. Podle mne tyto volací znaky vymýšlel někdo, kdo asi moc Slovensky neuměl a tak vymýšlel různé zkomoleniny.

Zajímavostí je i seznam volacích znaků interní telefonní sítě, pokud byla připojována do radiové, vozidel funkcionářů MV a správy spojení FMV.