Letecká doprava je v současnosti nejbezpečnější a nejspolehlivější dopravou vůbec. Je to dáno několika základními faktory. Veškerá technika je vyráběna z velmi kvalitních a spolehlivých materiálů s ověřovanou technologií výroby. Jsou stanoveny neustálé pravidelné vizuální, funkční i mechanické testy a kontroly všech částí letadel ale i pozemních zařízení. Pravidelně se kontrolují funkce a parametry všech zařízení na palubě, veškerá životně důležitá zařízení jsou na palubách letadel ale na zemi minimálně jednou zálohována atd.
Cílem těchto opatření a kontrol je nejen maximální bezpečnost pasažérů, nákladu a posádek, cílem je mimo jiné omezení vlivu přirozené lidské chyby. Pokud má letecká doprava splňovat spoustu požadavků na bezpečnost a spolehlivost používaných technologií a zařízení, nelze zapomenout na technické vybavení umístěné na zemi.
Jednou z velmi důležitých částí celého systému je navigace – to znamená přesné určení polohy letadla v prostoru, polohy letadla vůči plánované trase nebo směru letu a pozice letadla vůči letištní dráze během přiblížení a přistání. Pro tyto účely se používají pozemní radiové majáky a světelná návěstidla. Radionavigační zařízení můžeme v principu rozdělit na tři základní kategorie. Traťová, letištní kurzová a letištní přibližovací. Traťová zařízení jsou v principu pozemní radiomajáky (např. VOR), které vysílají na definované frekvenci a na palubě letadla jsou přijímače, která pomocí jejich vysílání určí, v jakém směru se maják od letadla nachází. Součástí těchto vysílačů bývá ještě zařízení pro určení vzdálenosti (DME). Pomocí těchto dvou informací lze učit směr a vzdálenost letadla od majáku. Tyto radiomajáky jsou často umístěny na hlavních letových koridorech a slouží nejen jako prostředek pro zjištění pozice letadla, ale také jako navigační body na letových tratích. Stejné radiomajáky můžete najít také v blízkosti velkých letišť. Ty slouží k určení kurzu k danému letišti a popřípadě k nepřesnému přiblížení na přistávací dráhy. Principy fungování těchto prostředků můžete najít v článku – letecká radionavigace. Pro přesné přiblížení na přistávací dráhy slouží jak radionavigační prostředky (ILS), tak optické ve formě zábleskových světel a optický indikátor přistávací trajektorie PAPI.
Všechna tato zařízení, aby splňovala svoji kategorii spolehlivosti, musí být pravidelně kontrolována. Tento úkol měl na starosti Úřad Civilního Letectví (ÚCL) nyní Řízení letového provozu. Pro účely kontroly parametrů radio i optických navigačních zařízení má ŘLP k dispozici pět speciálně vybavených letadel. Jedná se o letadla s imatrikulací OK-ANS a OK-RLP (Beech B300), OK-SLI (Beech B58), OK-QGB (L200) a OK-WEL (Zlín Z43). Letouny typu Beech mají na trupu letadla instalovanou sadu měřících antén a optických senzorů. Na palubě jsou pak instalovány měřící přístroje a obsluha na palubě letadla pak vyhodnocuje různé požadované parametry vysílání. Tyto letadla se pak hlásí řízení letového provozu jako „CALIBRA“.
V praxi měření probíhá následovně. Na měsíc dopředu jsou naplánované měřící lety dle toho, kdy se blíží datum konce platnosti kalibrace těchto zařízení. Ve stanovenou dobu letí měřící letadlo ke měřenému objektu a současně je na zemi v ovládací místnosti připraven pozemní personál. Na známé frekvenci 130.100 MHz pak probíhá komunikace mezi zemí a měřícím letadlem. Osádka letadla používá při komunikaci se zemí volací znak „INSPEKTOR“ a deleguje pozemní techniky, aby upravovali parametry vysílání dle potřeby, respektive dle naměřených hodnot tak, aby vysílané signály ze zařízení odpovídaly požadovaným hodnotám a jejich tolerancím. Jelikož je každé radionavigační zařízení zálohované (má dva nezávislé vysílače), kontrolují se parametry obou vysílacích souprav. V případě zábleskových světel nebo zařízení PAPI se pak dělají snímky ze stanovených vzdáleností od začátku dráhy, nebo přesněji v definované přistávací trajektorii a vyhodnocuje se úroveň intenzity světla a v případě PAPI i správnost zobrazení informačních světel na správné sestupové rovině.
Pro nás posluchače a nadšence do letecké dopravy je letecká kalibrační služba tak trochu svátkem. Jednak je totiž poměrně vzácné, tato letadla na radaru při práci vůbec vidět, jelikož se často tyto lety uskutečňují z důvodu minimálního omezení letecké dopravy až pozdě večer a současně i možnost zachycení radiového provozu z paluby letadla je omezeno na relativně malou vzdálenost, jelikož se měření často provádí v relativně malých výškách.
Pokud kalibrační letadlo na svém domácím radaru uvidíte, jistě vás to potěší, jelikož vám bude na obrazovce kreslit zajímavé trajektorie kolem měřených majáků nebo přistávacích drah. Pokud by jste se chtěli na tato speciální letadla zaměřit, na stránkách ŘLP lze objevit měsíční plán letů OLO, kde je přesně napsáno kdy, kde a které letadlo bude měřit.
Letecká kalibrační služba není specialitou jen České republiky. Letadla s podobnou výbavou pro kontrolu leteckých navigačních zařízení se používá například na Slovensku (vol.znak „CALIMERA“), nebo v Německu (vol.znak „NAV CHECK“). Ne každý stát touto službou disponuje, a proto jsou tato letadla i pronajímána do zahraničí a můžete je tak vidět v podstatě po celé Evropě.