Možnost komunikace na dálku pomocí telefonního zařízení využívá lidstvo již více než 150 let a vsadil bych se už tehdy si při používání drátových telefonních stanic nejeden uživatel říkal, jaké by to asi bylo, mít takový přístroj ve vlaku, automobilu nebo při chůzi po ulici a mít tu možnost telefonovat během cest.ČÍST DÁLE →
Vraťme se zpět do archivu. Historie volacích znaků v represivních složkách bývalého režimu není v podstatě známá. Čas od času se ale objeví v archivu zajímavé ukázky, které leccos prozradí o tom, za jakým účelem a jak byly volací znaky tvořeny. ČÍST DÁLE →
Možnosti trvalého radiového spojení na delší vzdálenost než je optický horizont byly zkoumány již za druhé světové války. Po válce bylo v tomto výzkumu (především pro vojenské účely) pokračováno na obou stranách železné opony.ČÍST DÁLE →
Historie radiotechniky na našem území se vůbec nemusí datovat do dob komunismu v minulém století. Některé zajímavé komunikační sítě fungovaly i v 90 letech a zanikly teprve relativně nedávno. Jednou z nich byla neveřejná komunikační síť postavená na vojenském systému COUGARNET.ČÍST DÁLE →
O počátcích radiové komunikace na železnici lze hovořit již v první polovině 50 let. Vzrůstající počet vlaků a s tím spojené komplikace, pokud došlo k problémům na tratích, kde nebyla v okolí žádná železniční stanice, přes jejíchž telefonní linku by bylo možné předávat zprávy, způsobovaly velká zpoždění i v řádech hodin.ČÍST DÁLE →
V první polovině šedesátých let byla používána u civilních služeb především vylepšená druhá verze radiostanice FREMOS II. a to jak v mobilních verzích, tak ve stacionárních modifikacích pro záchrannou službu, SNB (tehdy ještě obě služby využívající pásmo 40MHz) a další civilní služby.ČÍST DÁLE →