KAPITOLA 1.
Radiový poslech neboli radiomonitoring se užíval od dob počátků radiotechniky vůbec. Armáda, tajné služby a později telekomunikační úřad používali speciálních přijímačů k odhalování nepovolených nebo špionážních stanic. Později se poslech radiových vln rozšířil s vysíláním rozhlasu i mezi obyčejné občany. V současnosti jsou posluchači, kteří mají poslech radiových vln jako koníček, rozděleni do několika kategorií. Mnoho lidí z řad radioamatérů nebo uživatelů CB se zajímá o poslech radiových vln jen velmi okrajově. Mnohdy si tací lidé pořídí vyhledávací přijímač (radioscanner), aby na něm nastavili několik okolních frekvencí profi-služeb a tím to bohužel končí. Kdo má ovšem zájem podívat se na kmitočtové spektrum podrobněji, zjistí, že poslech a sledování stanic v různých pásmech přináší nejen mnoho zajímavého z toho co se děje okolo vás, ale také nabízí možnost nahlédnout pod pokličku fyzikálních změn v ionosféře a být přímo "u toho" když se dějí různé zajímavé změny a jaký dopad na šíření radiových vln tyto změny mají. Ionosféra není stabilní a neměnná masa hmoty a jelikož zde působí mnoho elementů zasahujících jak z vesmíru, tak i zde ze země, je úžasné tyto změny sledovat.
Základem možnosti poslechu radiových vln je volba přijímače. V tomto článku nebudu rozepisovat základy a principy přijímačů, jelikož již na toto téma bylo již napsáno mnoho odborných článků, ale připomenu zde nejzákladnější fakta a důležité postřehy pro začínající.
Základní typové rozdělení přijímačů
Komerční (civilní) přijímače
Ty slouží pro poslech rozhlasových stanic, jsou malé, jednoduché na obsluhu a především levné. Jsou velmi často využívány posluchači KV i VKV rozhlasových pásem. Tyto přijímače jsou určeny pro malé vnitřní antény, ale lze nalézt i typy některých výrobců, které umožňují dálkový přijem rozhlasu i na velké externí antény. Někteří náročnější posluchači si je dokonce částečně upravují a vylepšují jejich parametry. Ale upřímně řečeno z trabanta přidáním klimatizace off-roada neuděláte a totéž platí i pro tuto kategorii. Výhoda těchto přijímačů je ovšem na bíledni, celkové náklady jsou až v řádech nižší oproti speciálním komunikačním přijímačům a i na nich lze slyšet zajímavé stanice.
Hobby a DX přijímače
Tyto přijímače mají již často velmi dobré, ale především speciální parametry a slouží radioposluchačům hobbistům. Ti se nespokojí jen s poslechem místních rozhlasových stanic, ale mají zájem o vyhledávání profesionálních stanic a jejich sledování, popřípadě již sledování příjmových podmínek na různých pásmech. Tyto přijímače bývají vybaveny softwarově i hardwarově pro účely vyhledávání vzdálených i blízkých stanic. Popřípadě nabízí vysoce odolné vstupní obvody a vysokou citlivost, takže je možné s dobrou anténou sledovat měnící se radiové podmínky, popřípadě hledat stanice na hranici šumu a v létě také sledovat signály velmi vzdálených stanice odražené od Es vrstvy. Cena je ovšem mnohem vyšší než klasické komerční přijímače a koupit se dají jen ve specializovaných obchodech.
Měřicí přijímače
Jsou velmi drahé (cena až do milionů korun) slouží pro kontrolu rozhlasového a televizního vysílání, nebo pro kontrolu vysílacích parametrů radiostanic. Tyto přijímače jsou dostupné pouze na speciální objednávku u výrobce (viz Rohde & Schwarz).
Profesionální vojenské přijímače
Ty mají špičkové parametry byli vyvinuty pro speciální potřebu armády. Dnes se již orientují výrobci vojenských přijímačů na digitální druhy provozu. Cena těchto přijímačů je velmi vysoká a není snadné je v civilním sektoru sehnat, jelikož jsou většinou jen na objednávku z vládního sektoru. Občas se ale objevují na burzách starší typy přijímačů. Ty ale většinou byly používány v běžném odposlechu. Pro speciální odposlechy a rychlá prohledávání pásem, tedy přijímače, jejichž existence byla defacto utajována, se nikdy na burzách neobjevily a po jejich výsluze byly často ničeny.
SDR přijímače
Je poslední výkřik moderní doby a to především v oblasti KV, ale nalezneme i VKV přijímače, které se do této kategorie dají také řadit SDR - Software Defined Radio znamená, že jádro celého přijímače jen pouze jeden jediný výkonný procesor, který přímo umí zpracovat přijímané pásmo bez jakékoliv konverze pásma na nižší kmitočty. Přijímač je tedy složen z několika pásmových propustí (aby nedošlo k zahlcení vstupních obvodů procesoru signály z jiných, než přijímaných pásem) a poté již je signál přiveden přímo do procesoru. Tyto přijímače mají spoustu funkcí a mají výborné příjmové vlastnosti. Jejich cena je ale na úrovni lepších hobby DX přijmačů tj. od 15.000 a výše.
Pravidla výběru přijímače
Zde stejně jako v jakémkoliv technickém oboru platí, že za hodně peněz je hodně muziky, to ovšem neznamená, že levné přijímače neposlouchají dobře a že velmi drahé přijímače vám zabezpečí kvalitní příjem. Vždy ale mějte na paměti:
NEEXISTUJE IDEÁLNÍ RADIOSCANNER (přehledový přijímač) !!!
Tzn. na všech pásmech stejně citlivý, stejně odolný, super rychlý, s dostatkem pamětí a současně s jednoduchou obsluhou !!!
Vždy se bude jednat o kompromis s přihlédnutím na pásma, funkce či jiné vlastnosti, které budou lepé zpracované, než u jiných typů nebo výrobců, ale některé naopak ochuzené.
Pravidlo č. 1
K čemu jej vlastně budete používat ?
Pokud Vám stačí naladit si pár okolních kmitočtů (hasiči, taxi apod.) a jen je poslouchat, je opravdu vhodné koupit si pouze levnější model (např. ALINCO DJ-X7,X3 ,X30 , UNIDEN UBC230...) a poslouží vám stejně jako model mnohonásobně dražší. Budete-li chtít ale stanice již vyhledávat a zajímat se o radiomonitoring vážněji, vyplatí se zainvestovat trochu víc peněz a koupit scanner vyšší třídy (UBC 3500, AOR 8200, ICOM R20 apod.). Nejen, že mají lepší přijímací parametry, ale především jsou softwarově vybaveny pro vyhledávání aktivních frekvencí a jejich sledování.
Pravidlo č. 2
Kde budeme přijímač používat ?
Bude-li přijímač používán jen na domácí anténě, vyplatí se pořídit si stolní scanner, který má lepší vstupní obvody určené pro velké venkovní antény. V nabídkách prodejců naleznete nejen přijímače stolní drahé, pro vyhledávání, ale také levnější, na úrovni levných ručních scannerů pro nenáročný poslech blízkých a místních stanic. Plánujete-li se scannerem cestovat, je jasná volba ručního scanneru, ovšem s tím, že je k němu problematické připojovat velkou venkovní anténu. Ruční radioscannery mají vždy velmi vysokou citlivost a s ní je spojena také nízká odolnost proti silným signálům např. z rozhlasového pásma, nebo dnes modernější CDMA připojení k internetu v pásmech 400 MHz.
Pokud se zajímáte o krátké nebo delší vlny, bohužel nemáte zde příliš na výběr. Ruční přijímače ve formě scannerů de facto neexistují (jedině přenosné typu SANGEAN,ETÓN) a tak je možné poslouchat jen na mobilní nebo stolní přijímače. Lze samozřejmě použít i radioamatérské radiostanice, ale ty většinou poslouchají až od 2 MHz a spodní pásma jsou u nich silně potlačena. Cenová relace dobrých KV přijímačů bohužel začíná na 10 tisících Kč. V bazarech se ale objevují občas přijímače za rozumné ceny. Katalog moderních přijímačů na trhu naleznete v speciální sekci.
Pravidlo č. 3
Cena přijímače ?
Jak již jsem naznačil, cenové rozpětí civilních radioscannerů a komunikačních přijímačů je velmi široké (řádově 1000 - 300.000,-kč) podle výrobce, typu, kvality, vybavení atd. Obecně ale platí, pokud začínáte, je lepší koupit raději přijímač levnější, aby jste si vyzkoušeli, co je kde možné zachytit, co je a co není slyšet a pokud vás tento koníček zaujme, není problém si kdykoliv pořídit zařízení lepší. Když si koupíte na začátek hned dražší zařízení, může se stát, že jej budete chtít po nějaké době prodat (pro nedostatek času apod.) a budete na něm dost tratit. Pokud se ale považujete za pokročilejší posluchače nebo amatéry se zkušenostmi, je určitě lepší sáhnout po třídě vyšší
Použití radioamatérských stanic, které mají k dispozici širokopásmové přijímače. Uvědomte si, že vždy se bude jednat o kompromis. Stanice je vždy tvořena s velkým důrazem na vysílací část resp. na vysílací pásma a také komfort s tím spojený. Je tedy jasné, že bude stránka přijímací mimo vysílací rozsahy nějak ochuzena a to jak hardwarově (absence laděných vstupů), tak softwarově (rychlost scannování, počet rozsahů apod.). Je tedy na každém budoucím majiteli, aby si rozmyslel, zda bude chtít spíš poslouchat nebo více vysílat a poslech bude jen okrajový. Většina moderních amatérských radiostanic má k dispozici možnost poslechu i mimo amatérská pásma (leckdy i 0,1 - 1300 MHz) ale kvalita jejich širokopásmových vstupů často nebývá valná a jsou vhodné většinou jen na poslech místních nebo velmi silných stanic. Radioamatérskou stanicí radioscanner nenahradíte, buď se bude jednat i pomalý scanner a nebo rychlou ale neodolnou stanici.
Trocha důležité teorie ... citlivost vs. odolnost přijímače
Již dávno hlásali radioamatéři, že vyrobit dobrý vysílač lze z pár součástek, ale vyrobit slušný přijímač, to už chce vědomosti, praxe a kvalitní součástky. A přesně to platí i o profi - přijímačích. Bohužel, téma dnešní doby jsou úspory (aby výroba byla co nejlevnější) a to velmi často i na úkor kvality a to i u výrobců, u kterých by člověk čekal trochu jinou politiku díky letité značce.
Nejdůležitější parametry jakéhokoliv přijímače jsou odolnost a citlivost. Obě vlastnosti jdou ovšem proti sobě a navíc proti oběma ještě figuruje požadavek na velkou přeladitelnost pásem (u lešpích scannerů mnohdy i 3 GHz) a to je oříšek, se kterým se perou výrobci již spousty let.
Když chcete přijímač na jedno úzké pásmo, dáte na vstup přijímače kvalitní vstupní filtry a tím zabezpečíte již jistý stupeň odolnosti. Pak při vhodné volbě vstupních obvodů a případně filtrů na jednotlivých dalších stupních přijímače dosáhnete slušně odolné rádio proti zahlcení blízkými stanicemi a můžete si i dovolit zvýšit zesílení vstupní části přijímače. Horší situace je ovšem u širokopásmových přijímačů. Tam nemůžete mít jeden pevný několikaobvodový filtr na vstupu, ale buď vetší sadu přepínaných filtrů na různá pásma (na to ale většinou není v přijímačích místo) a nebo se to řeší tak, že se vstupní obvody dolaďují pomocí varikapů (vysokokapacitní diody). A v tom bývá často velký kámen úrazu. Tyto vstupní filtry, ve kterých figurují polovodičové součástky, jsou mnohem náchylnější k tomu, že se velmi silné signály (a nemusí být vůbec v pásmu, které právě posloucháte) začnou na těchto polovodičových prvcích "míchat" a do přijímače již na vstupní části pronikají falešné signály. Výsledek může být takový, že například na 430 MHz slyšíte zvuk z televize nebo rozhlasu.
Další slabinou přijímačů a to především ručních, bývá příliš vysoké zesílení vstupní části. Na vstupech se používají všelijaké vychytávky od polem-řízených tranzistorů až po různé hybridní obvody. Cílený výsledek je nasnadě. Stejný zisk na všech pásmech, vysoké zesílení, jelikož se většinou poslouchá na neziskové gumové anténky + nízká energetická spotřeba (kvůli šetření baterií) a to je faktor, který zaručuje další problémy v příjmu. Jakmile připojíte na tento přijímač vetší anténu, stane se to, že se vstupní obvody začnou zahlcovat, nebo v extrémním případě se mohou dokonce rozkmitat (stanou se oscilátorem). Výsledek tedy bude, že namísto většího zisku poslechu vzdálenějších stanic máte problém slyšet stanice místní a i ty jsou hodně v šumu.
Leckteré scannery zahlcení vstupní části indikují tím, že se na S-metru objeví signál S9, ačkoliv na kmitočtu žádná stanice není. Odstranit tento problém je možné buď zařazením extra filtru proti rušení přímo mezi anténu a přijímač, a nebo použití externího popřípadě integrovaného Attenuátoru a tím sice vstupní obvody odlehčíte, ale také si potlačíte slabé stanice, které by vás mohli zajímat.