Profesionální radiostanice

O profesionálních radiostanicích by se dalo mluvit již od počátku radiotechniky vůbec. První vysílače sloužily zásadně jen pro přenos neveřejných zpráv  ať již to byly telegrafické zprávy pošty a později pro předávání zpráv vojenského charakteru (především ve válečném období). Pro civilní sektor byly de facto radiostanice vyráběny až po druhé světové válce.  Za veškerým vývojem v komunikační technice je samozřejmě nutné vidět především armádu. Zkušenosti z druhé světové války a raketový vývoj vysílací i přijímací techniky, který se zabrzdil až k jejímu konci, znamenal položení základů, na kterých bylo možné stavět po válce. Vládnoucím strukturám bylo jasné, že radiokomunikační technika může sloužit nejen armádě, ale může sloužit i výstavbě a modernizaci průmyslu a pružnějšímu fungování státu vůbec.

Je nutné si uvědomit, jak vlastně v té době radiostanice vypadaly s ohledem na používané materiály a součástky. Dřevo, kov, bakelit, pertinax a aktivní prvky - elektronky. Na začátku druhé poloviny 20 století zde začaly pronikat technologické novinky ve formě nových umělých hmot, nových elektrických součástek a když k tomu přidáme od poloviny 50 let první "miniaturní" germaniové polovodičové součástky, které mohly v mnohých ohledech nahradit neforemné a hlavně křehké elektronky, můžeme hovořit o radiokomunikační revoluci. Miniaturizace je to pravé slovo charakterizující postup vývoje.



Doba do poloviny 60 let znamenala vývoj přenosných a vozidlových radiostanic na základě kombinace polovodičových a elektronkových součástek. Postupné nahrazování elektronkových součástek polovodičovými nakonec zkončilo uvedením na trh první (made in ČSSR) profesionální radiostanice určené pro komunikaci státních a záchranných složek, jakož i určené pro ostatní civilní služby a průmysl i zemědělství. 

Tato stanice měla označení VXW010. Z dnešního pohledu měla sice mnoho neduhů, ale udala směr, jakým se měla technika na nějakou dobu vyvíjet. Radiostanice se vyráběla v pásmech 30MHz do 80MHz. Byla řízena jedním přijímacím krystalem a jedním vysílacím krystalem, měla tedy jen jeden kanál a výkon 100mW s modulací FM.



Jako větší vícekanálová přenosná stanice později vznikla VXW 020. Ta měla již k dispozici 3 kanály, výkon sice zase jen 100mW, ale zato byla v celokovovém pouzdru oproti plastovému u VXW 010. Zásadní rozdíl byl také v tom, jak se z radiostanice vysílalo. U VXW 010 bylo vysílání na horní straně stanice a mluvilo se do reproduktoru. K VXW 020 se již připojoval konektorem mikrofon, který sloužil jako repro a mikrofon s klíčováním.
















Vícekanálová obdoba těchto přenosných stanic byla rdst s označením VXW 100. Tato stanice měla již k dispozici 12 kanálů řízené, jak jinak než 2 krystaly na každý kanál. Výkon této stanice již byl cca 1W. Možná bych se ještě zmínil o označení kmitočtů na ktrerých stanice pracovaly. Pokud se vám dostala do ruky stanice pro běžné civilní použití tj. služby nepoliciejní, byl kmitočet stanice vždy vyražen na štítku každé stanice. Jinak to ovšem bylo u stanic policiejních. Asi aby se zabránilo odposlechu těchto stanic, byl kmitočet zakódován do kanálů. Jelikož byla policii přidělena 2 pásma 80MHz, bylo i označení různé. Pokud to byla stanice pro pásmo 76MHz, označení kanálů bylo 3 ciferné (150, 156, 152...) Každá frekvence měla svoje označení. Pásmo 80MHz se značilo písmenem "A" a 2 cifry. Protože toto byla pásma určená pro pátrací skupiny policie, nejsou tyto stanice moc často k sehnání oproti pásmu 76MHz. Všechny tyto stanice byly sice polovodičové, ale z germaniových tranzistorů, jejichž spolehlivost nebyla valná.








Proto se začala vyrábět později nová řada radiostanic pod označením PR... které již měly výkon 1W a v mnohých se začali objevovat nejen křemíkové tranzistory, ale i analogové intergované obvody. Tyto obvody byli později nahrazeny hybridnímy, které v sobě sdružovali celé fukční bloky stanic, jejich oprava tedy byla nenáročná. V této době se začaliobjevovat první stanice řízené fazovým zavěsem, který umožňoval kombinace kmitočtů a mnohokanálové stanice. Nejen systém ale i vybavení stanic se vyvíjelo a objevovali se doplňky typu selektivních voleb (TESLA SELECTIC) a nebo například známý policejní utajovač (1987).







To se ovšem dostávám do porevoluční doby. V této oblasti se otevřel zahraniční trh a u nás se začaly objevovat nové zahraniční stanice. Jejich dovoz zpočátku nebyl tolik významný. Ovšem v druhé polovině 90 let, kdy ČTÚ začalo hromadně přidělovat kmitočty na pásmech od 80 do 400MHz soukromým firmám, podnik Tesla nebyl schopen dodávat stanice na libovolné kmitočty. To zapříčinilo masivní dovoz profesionálních stanic ze zahraničí. Tyto stanice byly již programovatelné pomocí počítače, jejich cena se ošem pohybovala v desítkách tísíců korun.



Cena ale odpovídala kvalitě a komfortu obsluhy, k dispozici bylo nejen mnoho druhů selektivních voleb, ale i možnost jednoduché datové komunikace či budování radiových sítí. V tomto směru se na naše trhy dostala ve správnou dobu se stanicemi o potřebných parametrech firma MOTOROLA, do té doby výrobce většiny civilní radiotechniky ve spojených státech již od 50 let. Jejich ruční stanice řady P a GP... byly doslova hitem v profesionální komunikaci.




Jelikož byly radiostanice k dispozici na všechna pásma přidělovaná ČTÚ, nebylo nic jednoduššího, než stanici připojit k PC a nastavit na ní požadovaný kmitočet a hotovo. Její mobilní verze řady GM ..., které byly později vybaveny i možností až 32 kanálů, byly nakupovány nejen pro soukromý ale i státní sektor. Zajímavé je, že se jiní evropští výrobci u nás příliš neprosadili jako tomu je třeba v Polsku, kde velké zakázky dostala švédská firma ERICSSON. U nás se objevili jisté vlaštovky od firem GRUNDIG, MAXON, KENWOOD či britská AEL,ale jejich servisní zastoupení u nás bylo proti MOTOROLe mizivé.



Úplně nový směr  profesionální komunikace začal již na počátku 90 let resp. konec let 80tých. V této době byly velmi intezivně vyvíjeny nové komunikační prostředky na bázi kompletní digitalizace hlasu a jeho přenosu po komunikační síti jako data. Koncem 80 let byl v USA vyvíjen a počátkem let 90. poprvé vyzkoušen a do provozu uveden systém APCO25. Jednalo se digitální nadstavbu analogové sítě Motorola  Type I a II s oficiálním názvem Motorola ASTRO. Evropská odpověď na tento funkční systém byly dva separátní systémy TETRA a TETRAPOL, ten první určený pro civilní sektor  a druhý vojenský a státní sektor. Zatímco systémy APCO25 a TETRAPOL  používájí frekvenční dělení pásma FDMA (APCO přímo a Tetrapol nepřímo kopírující trunkový systém) civilní TETRA  se ubírala systémem GSM tedy TDMA (časové dělení dat). Všechny tyto systémy zapřičinily, že nebylo možné již klasickými přijímači tyto sítě monitorovat. Jediná vyjímka je americký systém, na který se časem začaly objevovat doplňky do některých přijímačů od některých výrobců.

Přelom tisícilelí znamenal další krok k digitalizaci radiové komunikace. Firma Motorola přichází na trh s novým digitálním systémem podle nové koncepce DMR (Digital Mobile Radio) s názvem Mototrbo. Tento systém vynikal použitím nového audio-kodeku, který byl maximálně nenáročný na přenos dat a výsledkem byl jednokanálový TDMA systém. Tj. na jedné frekvenci (převaděči) bylo možné vměstnat dva různé datové přenosy, aniž by se vzájemně rušily.
Po stránce hlasového přednesu je to ovšem mnohem horší, který je dán samotnou kompresí hlasu. Tento systém byl (a v současnosti stále je) finančně mnohem únosnější, než starší bratři TETRA a TETRAPOL. Cena infrastruktury (převaděčů) je desetinová proti ostatním. Výsledkem je masová digitalizace některých služeb např. MP nebo DP. V tuto dobu přichází na trh i firma Kenwood se svým systémem Nexedge, který používá stejný audio-kodek, ale vzhledem k neexistující technické podpoře v ČR, nevím o tom, že by mimo armády (na pokusné účely) někdo u nás tyto stanice používal.




Profesionální radiostanice ve funkci přijímače

Pro sledování a monitoring profesionálních služeb se samo vybízí použití originálních radiostanic. Jejich cena z druhé ruky klesla na rozumnou úroveň a tak by bylo dobré podívat se i na tuto alternativu. Profesionální radiostanice jsou na jednu stranu velmi výhodné pro nás, posluchače, jelikož disponují některými funkcemi, které se pro monitoring profi-pásem hodí, ale mají také některé zásadní nevýhody, se kterými musí případný posluchač, budoucí majitel, počítat.

1. Pro

Přijímací část profesionálních radiostanic většinou disponují mnohem vyšší odolností, než přijímače širokopámové. Tozn. že není potřeba používat u těchto radiostanic dalších přídavných vstupních filtrů (to nemusí platit u blízkých vysílačů CDMA nebo UFON). Při pohledu do schémat těchto stanic můžete vidět laděné filtry na všech stupních přijímače. Velmi často bývají ostře laděné vstupní filtry, použity bývají na mezifrekvencích velmi kvalitní hybridní krystalové filtry a podobné fajnovosti, které zabezpečí, že i na poměrně malé antény uslyšíte velmi slabé stanice nebo na velké anténě uslyšíte slabé stanice mnohem srozumitelněji. 

Profesionální radiostanice často disponují poměrně velkou pamětí (128,255,500 ale u moderních radiostanic, které mají dynamicky alokované paměti, i více jak 1000 kanálů). Bývá zde možnost pojmenovat kanály i názvy s českou diakritikou. Co se týče přednesu, v profi-stanicích jsou instalovány speciální audio filtry (i reproduktory), které zdůrazňují kmitočty v rozsahu lidského hlasu a ostatní potlačují, čímž je přednes nejen srozumitelnější, ale také často prost šumů a leckdy jsou ostře ořezány i spodní frekvence do 200Hz. Tato úprava audio signálu zabezpečí, že při příjmu nebudou rušit CTCSS (DCS) audio signály, které se velmi často v provozu používají. Nejzásadnější funkcí je ale zcela jistě možnost luštění selektivních voleb řady SELECT5. Na trhu bohužel neexistuje žádný externí dekodér těchto voleb, ačkoliv se tento systém používá již spoustu let, mimo amatérských konstrukcí nikdo profesionálně dekodér 5 - 8 tónů nevyrábí. Profesionální radiostanice dávají v tomto směru velmi slušný prostor posluchačům. K dispozici máte nejen možnost sledovat přímo číselné zobrazení kódů, které se objeví na sledovaném kmitočtu, ale můžete si u známých kódů vytvořit tzv. aliasy neboli pojmenování. 

Tyto stanice se vyznačují především odolností proti vnějším vlivům. To je vlastnost, která u radioscannerů chybí úplně a u radioamatérských stanic se o to výrobci snaží, leckdy ovšem jen lepším krytím útrob. Ruční stanice slušných výrobců bývají odolné proti pádům, prachu, stříkající vodě. Můžete je nosit v zimě i nechat v zamčeném autě v létě. Je to dáno použitím kvalitních materiálů, těsnících vložek mezi každou odnímatelnou část stanice a v poslední době nový hit, plnění těla stanice přetlakovým dusíkem. To způsobí, že se do stanice nedostane prach a kontakty neoxidují vlhkostí vzduchu. U mobilních stanic se používají speciální hliníková šasi, která nejen dobře odstíní jednotlivé VF části stanice, tvoří také ale kostru celého těla. Mobilní stanice slušného výrobce má tělo tvořeno jedním kusem speciálního šasi, které slouží nejen jako dobře dimenzovaný chladič koncového stupně, ale tvoří mechanická dělení desky plošného spoje. Kryt radiostanice se pak již jen přišroubuje na kostru samotnou. Taková koncepce vám zaručí, že stanice vydrží i přejetí automobilem.

2. Proti

Nevýhody používání profesionálních radiostanic jsou nabíledni. Radiostanice se vyrábí drtivou většinou jednopásmové. Objevíte-li profesionální stanici vícepásmovou, je to buď podvod a nebo stanice čínské výroby pochybné kvality. Pokud tedy chcete sledovat všechna 3 základní pásma, potřebujete minimálně 3 radiostanice. Chcete-li ovšem sledovat jen určitou službu, tak vám stačí samozřejmě stanice jen jedna.

Další jednoznačnou nevýhodou je samotné ladění kmitočtů. Naprostá většina profistanic nemá tzv. VFO režim, tzn. že nejsou volně proladitelné a kmitočty musíte programovat jen pomocí počítače. K tomu často potřebujete speciální software a speciální programátor a v terénu samozřejmě i PC. Některé typy stanic od některých výrobců umožňují dealerský režim, tj. volně programovatelné paměti přímo z klávesnice, ale je to velká vyjímka a většinou se jedná o stanice starších typů, které se již dnes nevyrábí.

Třetí jasná nevýhoda je dostupnost a cena příslušentví, jelikož mnoho ručních stanic používá speciální anténní ale i audio konektory, je nutností kupovat speciální redukce na klasické připojení antény či sluchátek za nemalé peníze. I když se čínštní kopírovači snaží seč můžou, neoriginální příslušenství stále může stanici poškodit či zničit nebo v lepším případě nebudou konektory na sebe přesně pasovat. Jasná nevýhoda je cena náhradních akumulátorů, které bývají většinou použitelné maximálně 2 roky (každodenního provozu) a snaha o jejich rychlé dobíjení ve formě rychlo-nabíječek na životnosti také nepřidá. Jejich cena je dost vysoká. Čínské kopie akumulátorů jsou i zde k dispozici za rozumné peníze, ale opět zde musím upozornit, že je jejich životnost omezena tak na jeden rok a všelijaké plastové zámky a západky často nedosedají na správných místech a tím bývá u stanice snížena odolnost proti proniknutí prachu a vody do těla stanice.

U mobilních stanic bývá nevýhoda ve značné spotřebě už jen při příjmu. Musíte mít většinou k dispozici napájecí zdroj, který bez problémů dá 0,5-1,5 A trvalého odběru (u mobilních scannerů leckdy stačí obyčejný malý adaptér do 0,5A špičkového proudu.

3. Výrobci

Motorola : V našich končinách se bohužel uchytila a náš trh převálcovala. O tom, že se jedná o velmi kvalitní stanice, nemusím vůbec hovořit. Kdo měl jejich stanici v ruce nebo v autě ví své. Nevýhoda je samozřejmě pořizovací cena, která je odpovídá profesionální úrovni. Cena 15 - 20.000 kč za radiostanici není žádná vyjímka. O její kvalitě svědčí i to, že se na internetovém trhu můžete setkat s čínskými kopiemi, které na první pohled vypadají jako originály, ale jsou vyrobeny z mnohem méně kvalitních materiálů. Cena bývá ovšem lidová. Co se ale týče originálních stanic. Na burzách se začínají objevovat použité stanice ve slušném stavu (leckdy i nepoužívané) i za méně než čtvrtinovou cenu. 

HYT: je čínská firma vyrábějící profesionální radiostanice na velmi slušné úrovni. Nemá sice takové letité jméno, ale provedení stanic je velmi slušné a cena je nižší než u americké konkurence.

Vertex,Icom,Kenwood : jsou výrobci, kteří se specializují na radioamatérský trh, ale jedna z jejich odnoží jsou i profesionální stanice. Ty jsou mechanicky zpracované lépe, než amatérská řada, software se ale vrací zpět k amatérům, takže je jejich programování nastavení a funkce velmi podobné amatérským verzím. Ceny jsou ovšem na úrovni Motoroly. Na našem území se tyto profi stanice témeř nepoužívají, nejsou prodejci a jen velmi málo servisních míst.

Bendix King: tato letitá americká firma se již úplně specializovala na leteckou radiotechniku a profesionální stanice od ní se dají sehnat už jen ze starší výroby 90 let. Tyto stanice se v našich končinách občas používaly, ale jsou v dnešní době drtivou většinou likvidovány.

Bosch: byla divize propojená s firmou Mototorola a dodávala stanice především na německý trh. Na burzách se dají sehnat stanice starší výroby, problém je ovšem s náhradními díly a programovacím příslušenstvím. Na našem území se až jednu vyjímku tyto stanice nepoužívaly.

AEG Gmbh: Německá firma, která dodávala radiostanice německým úřadům pro policii a ostatní složky. Z této dílny vypadla ve spolupráci s francouzkou firmou Matra communication první verze digitálních stanic typu TETRAPOL (terminály MATRA G1). Tyto stanice mimo G1 se u nás vůbec nepoužívaly.

AEL (Midland): tyto stanice se kupodivu u nás celkem objevovaly jako konkurence Motoroly. Tyto stanice byly za slušnější peníze a kvalita byla na velmi slušné úrovni. Policie dokonce nakupovala jejich stanice jako náhradu za dosluhující ruční radiostanice Tesla. Do těchto MB stanic se instalovaly scramblovací moduly a doplňovaly se dokonce i o identifikátor (známý policejní trilek na začátku každé relace). Tyto vysílačky se používaly do nástupu Tetrapolu. I dnes se dají na burzách koupit, problém je ale v jejich možnosti programování a také absence náhradních dílů (především baterií).

Výrobců, kteří ve své době nabízeli profesionální stanice bylo mnohem více, ale většina z nich se u nás buď vůbec neobjevila, nebo jen v omezeném množství. U nás jasně zvítězila firma Motorola, například u severních sousedů hrála dost dlouhou dobu prim firma Ericsson s jejich komunikačními sítěmi EDACS. 

4. Příklady nastavení - radiostanice MOTOROLA

Když se rozhodnete pořídit si profesionální radiostanici (nebo ji již vlastníte), můžete ji použít ke sledování selektivních voleb. Já osobně se přikláním k mobilním stanicím díky komfortnosti obsluhy, ale i ruční stanice v terénu vám poslouží stejným způsobem.

Základem každého nastavení je definice selektivní volby. U nás se převážnou většinou používá selektivní systém ZVEI a v některých případech CCIR. Oba typy selektivních voleb jsou založeny na tabulce čísel a k nim náležicí frekvenčně přesně definovaných tónů. Podle sluchu se dají tyto volby rozpoznat jen tak, že CCIR má mnohem větší frekvenční rozestup tónů. U nás ale tuto volbu používá jen malé množství služeb.

V radiostanici tedy nadefinujete selektivní systém ZVEI s délkou tónů minimálně 40ms (stanice Motorola mají tento systém kompletně předdefinovaný a drtivá většina profistanic tuto možnost používá - je to jednodušší na programování). 

Dále musíme nastavit tzv. dekodéry tj. co vlastně chceme luštit. Toto je nejdůležitější část celého nastavení. Zde si nadefnujeme, co nám má stanice po přijetí jakéhokoliv kódu vypsat na displeji. Motorola má k dispozici jednoduchou funkci a tou je závorka (). Když jakoukoliv část sekvence dáte do závorek, bude se příslušná část zobrazovat na displeji. Úplně nejzákladnější nastavení může vypadat tak, že budeme chtít zobrazovat 5 místná čísla, která jsou na kmitočtu vysílána. Nadefinujeme dekodér jako "(A1A2A3A4A5)" s tím, že sledovaná stanice takto posílá své 5 místné ID číslo. V podstatě je to jedno, jelikož nevíme v jakém formátu jsou čísla vysílána, ale tato jednoduchá funkce nám zobrazí všechna 5 místná čísla na displeji. 

Jenže co když se používá formát GGAAAS (G-skupina, A-adresa, S-status) znamená to tedy, že se posílá ne 5 ale 6 čísel. Zde máte možnost nadefinovat buď univerzální "(A1A2A3A4A5A6)" a nebo, pokud již znáte význam statusových zpráv a znáte číslo skupiny (první dvě čísla jsou stejná u všech posílaných dat), můžete nadefinovat dekodér lépe např. "12(A1A2A3S1)". Touto fintou jste dosáhli tří věcí. Definováním skupiny jste zamezili náhodnému dekódování tónů (to může nastat během hovoru) na displeji se vám zobrazí už jen třímístné číslo hovořící stanice a pokud v tabulce nadefinujete význam statusů (1=výjezd, 2=příjezd na místo,3=odjezd z místa apod.) bude vám tato událost na displeji svítit také.

Pro účely sledování neznámých sítí je ovšem vhodné mít nadefinový dekodér základním způsobem s tím, že pokud neznáte v jakém formátu jsou čísla vysílána (počet cifer) je možné nadefinovat více dekodérů, každý s jiným počtem zobrazovaných čísel a pak v definici kanálů zaškrtnete, že chcete používat všechny dekodéry současně.

Tímto způsobem můžete ale sekvence v dekodérech různě kombinovat. Když například nadefinujete "1(S1A1A2A3)" máte možnost rozlišit jednotlivé okresy tím, že si ve statusové tabulce nadefinujete např. 1=Praha, 2=Příbram, 3=Kolín, 4=Kladno. Stanice tedy očekává kódy ve formátu 11xxx 12xxx 13xxx a vám na dipleji svítí číslo stanice a okres ze kterého pochází. Jediné, co si musíte ovědomit je, že nelze statusové listy nebo seznam adres dělit tj. nelze nadefinovat 2x stejný status nebo stejnou adresu s různým významem.

Profesionální radiostanice mohou být velmi dobrým doplňkem sledování profi-pásem. Pokud je dobře naprogramujete, pomůže vám odhalit další stránku profi-provozu a poodhalovat tajemství neznámých radiových sítí.